Masterplan

Masterplan – reflexe filmu

Při sledování filmu mě napadalo mnoho zneklidňujících myšlenek a otázek.

Především myslím, že film hezky odhaluje, jak to chodí v zahraniční politice, ovšem nejen ruské. Nedělám si iluze o tom, že to jinde takhle není. Každá světová velmoc, mezi které Rusko jistě patří, se snaží prosadit ve světě své zájmy (viz například zásahy americké CIA nebo britské MI6). Jistě se liší myšlenky a hodnoty, za které různé skupiny bojují, tak jako se liší kultury jednotlivých národů, ale prostředky jsou dost podobné. I když základní úcta k lidskému životu a respekt k právu jednotlivce na vlastní názor je jistě na Západě vyšší, z čehož vyplývá oproti Rusku větší zdrženlivost v použití hrubé síly vůči civilistům. Ovšem v oblasti vládou placené propagandy není nejspíš zásadní rozdíl mezi propagandou ruskou, americkou či evropskou.

Zaujala mě problematika soužití různých národností v pobaltských zemích. Myslím, že si jen těžko umíme představit situaci, kdy čtvrtina občanů je národnostní menšinou, navíc hlásící se k velkému národu, který tam ještě nedávno vládl. Nevraživost, kterou ruští občané Lotyšska či Estonska zažívali i před rozpadem Sovětského svazu a zažívají dodnes v zemi, která je jejich domovem již několik generací, je jistě vhodnou živnou půdou pro eskalaci konfliktů. Pro milióny těchto lidí je představa Velkého Ruska, které brání jejich práva a mír ve světě, pochopitelně velmi lákavou.

Na příkladech ruské propagandy je ve filmu přesvědčivě dokumentováno zkreslování historických faktů. Kladu si ovšem otázku, nakolik známe historická fakta my. Máme je nezkreslená? A neposunulo se u nás (třeba pod vlivem nějaké jiné propagandy) vnímání faktů, která se dříve považovala za nezpochybnitelná a byla považována za otázku „zdravého selského rozumu“ (například v oblasti genderové problematiky)? Dokážeme si uvědomit, nakolik jsme my vystaveni propagandě? Známe fakta natolik, abychom byli vůči ní imunní?

Jak můžeme jako národ čelit promyšlené propagandě velkých zájmových skupin? Může být obranou vzdělání? Může být obranou ten obsah vzdělání, který v současnosti dostáváme ve škole? Film možná úmyslně vyvolává pocit ohrožení a potřebu se bránit. Kladu si však otázku, nakolik nám pomůže bránit se proti propagandě „zlého Ruska“ v zemi, kde si většina občanů úmyslně a demokraticky zvolila prezidenta, který lže a druhými lidmi pohrdá. Možná je nejlepší obranou, pokud každý sám nebudeme soudit druhé bez znalosti věci, budeme ochotni ostatním naslouchat a nebudeme šířit neověřené informace. Věci nemusí být takové, jaké se na první pohled jeví.