Velká Francouzská revoluce

Velká francouzská revoluce

V 18. století měla Francie 25 milionů obyvatel, z nichž se 80% zabývalo zemědělstvím. Byly tam drobné zemědělské usedlosti o rozloze obvykle 5 akrů (2,5 hektaru) a na některých z nich pracovali lidé pro šlechtu, jiné zase byly zemědělcům pronajímány. Občas se našly i nějaké velkostatky, patřící vysoké šlechtě. Tato šlechta bydlela u krále, za což dostávala peníze. Tyto peníze byly z královské pokladny, která byla naplňována daněmi běžných lidí. Koncem 18. stol. Převládal cechovní způsob zemědělské výroby. Měli málo lidí a mohli si určovat ceny. Začaly se zakládat továrny a manufaktury. V manufakturách pracovali měšťané a byly majetkem krále. Existovala vnitřní cla mezi jednotlivými francouzskými kraji. To brzdilo obchod a zdražovalo zboží. Král vládl neomezeně – absolutisticky. Scházeli se generální stavy, se kterými se král mohl, ale také nemusel radit.

Ludvík XVI. (1774-1792) stále zvyšoval státní dluh. Příjmy byly menší než výdaje. Chtěl to nějak řešit a přišel na to, že by šlechta a duchovní mohli odvádět daně. Svolal generální stavy do Versailles na květen 1789. Král měl v úmyslu jednat právě o finančních otázkách. Kromě duchovních a vysoké šlechty přišli i obchodníci a finančníci (buržoazie), což nebyla šlechta, ale bohatí lidé. Ustanovili se jako třetí stav a hodlali se postavit do čela francouzského národa. Chtěli po králi, aby zrušil privilegia. Tím pádem by král nevládl neomezeně a Francie by se stala konstituční monarchií. Chtěli ale demokratické zřízení a nakonec se ještě nazvali Národní shromáždění. Král poslal do Versailles vojsko, kvůli odstrašení. V Paříži propukly pouliční bouře a lid se chtěl postavit královskému vojsku. Zbraně si vzali z královské zbrojnice. 14. července 1789 lid zaútočil na Bastilu, což bylo politické vězení a symbol královské moci. Po pěti hodinách Bastila padla. Král nepoužil vojsko a lid se s ním chtěl smířit a udělal vlajku se třemi barvami.

Vzniklo revoluční vojsko – Národní gardy. Ty vedl La Fayette. Šlechta utíkala pryč z Francie a vesničané chtěli, aby Národní shromáždění zrušilo feudální výsady. Shromáždění tak udělalo a navíc ještě zrušilo poplatky církvi a kupování cechů a zavedlo rovnost lidí před zákonem. Napsali Deklarací práv člověka a občana, která deklarovala, že se společnost zakládá ze sobě rovných občanů, kteří mají právo podnikat, vlastnit a svobodně mluvit. Začala se vymýšlet ústava. Král deklaraci nepodepsal, nevzal ji na vědomí a začal uvažovat o použití vojska.Národní gardy donutily krále k návratu zpět do Paříže. Tam bylo několik politických skupin, které diskutovaly o obsahu ústavy. Ze třetího stavu se utvořili Jakobíni, kteří se scházeli ve zrušeném kostele Svatého Jakuba. Jejich mluvčí byl Maxmilien Robespierre. Obyvatelé Francie se chtěli s králem smířit. Nechtěli ale výsady a absolutní monarchii. V roce 1791 byla přijata ústava. Francie se stala konstituční monarchií. Vládl král omezený vládou složenou z ministrů, kteří podléhali králi a shromáždění. Do Národního shromáždění se volilo podle odevzdaných daní. Volit směli jenom muži. V Paříži byla i chudina, která neplatila daně – sanskuloti. Ti neměli ani volební právo – neodívali se dle způsobu boháčů. Král se sebral a v převleku chtěl utéci z Francie. V Belgii byl odhalen, poslán do Paříže a tam uvězněn. Byla mu na čas odebrána i královská privilegia. Sousedé Francie se dozvěděli o situaci a využili toho. Začali k hranicím stahovat vojska. Císař Svaté Říše Římské František II. hodlal na Francii zaútočit. Jakobíni říkali, že není šance vyhrát. Žirondisté (politici z Žirondu) chtěli ihned válku.