Vikingové

Vikingové

Slovo vikingové pochází od slova vik (záliv). Vikingové byli původně piráti (podnikali loupežné výpravy). Na západě byli označováni jako Normané (= lidé ze severu), na dnešním německém území jako Ascomani (= jasanoví muži – od materiálu, z něhož byly stavěny vikingské lodě), na východě Varjagové (označení Varjag náleží obyvatelům dnešního Švédska). Oni sami se nazývali právě Vikingové. Byli to odvážní mořeplavci, k plavbě používali otevřené lodi bez palub, na které se plavilo až sto bojovníků. Na přídi lodi byla vyřezána dračí hlava (drakar). Uměli se plavit i proti proudu. Své tábory budovali u ústí velkých řek.

Od osmého století probíhala expanze a ohrožování evropských států. Ta směřovala do třech oblastí:

do Anglie, Skotska, Irska, na pobřeží průlivu La Manche (kmeny dánské)
Roku 793 přepadli klášter v Lindisfarne; pořádali nájezdy také na Franskou říši (roku 845 dobyli i Paříž). V roce 842 vypálili Londýn a v 60. letech 9. století ovládli celou Anglii, až roku 878 byli Normané poraženi u Edingtonu germánskými kmeny Anglů a Sasů pod vládou Alfréda Velikého (871 – 900). Roku 911 ve Francii vznikla Normandie (jako léno).

na východ od Ruska (švédské kmeny)
- přes Baltské moře Finským zálivem a Ladožským jezerem k Dněpru a Volze (od severu na jih do Černého moře a Byzance) = „cesta iz Varjag v Greki“. Měli podíl na dálkovém obchodu; ovládli Novgorod a Kyjev, kde vznikla dynastie Rurikovců.

na západna západoatlantská souostroví (norské kmeny)
Osidlovali pusté ostrovy, ostrovy v severním Skotsku, ostrov Man, roku 870 se usadili na Islandu, v 10. století pronikli do Grónska (Erik Rudý), a v roce 1000 dosáhli břehů Severní Ameriky (Leif Eriksson). Zde bojovali proti místním domorodým indiánům. Vikingské osídlení tu ale poměrně rychle zaniklo.

Norští Vikingové byli největšími cestovateli. Už na počátku devátého století osídlili skotské ostrovy Orkneje a Shetlandy, později začali zakládat osady v Irsku (kolem roku 836). V roce 872 se velká skupina nespokojenců se sjednocením norské říše Haraldem I. Krásnovlasým vystěhovala na Island a později kolonizovala Grónsko.

Psal se rok 985. Islandského obchodníka Bjarniho Herjofssona zavál vítr cestou z Grónska na Island až k pobřeží Severní Ameriky. Nevylodil se tam, ale vrátil se urychleně domů. Jeho cesta však inspirovala Leifa Ericsona, nejstaršího syna Erika Rudého. Ten se někdy v letech 997 až 1003 rozhodl plout na západ a prozkoumat země, které spatřil Herjofsson. Se skupinou mužů a žen vyplul z Grónska a skutečně přistáli na východním pobřeží Severní Ameriky. Byli to první Evropané v historii, kteří stanuli na americkém kontinentě. Nakrátko osídlili východní pobřeží dnešní Kanady, kde na Novém Foundlandu založili tábor, a zemi pojmenovaliVinland. Jejich objevy však upadly v zapomnění. Vyprávěly o nich pouze severské ságy, ale dlouho neexistoval důkaz, že Leif Ericson skutečně v Severní Americe byl. Po první skupině vedené Leifem Ericsonem se o dva roky později vydaly k břehům Severní Ameriky tři mohutné lodi s vážným úmyslem Vinland kolonizovat. Vedoucím výpravy byl islandský obchodník Thorfin Karlsefni, který se oženil s ovdovělou snachou Erika Rudého Gudrid. Ta se stala legendární postavou. Porodila prvního Evropana na americkém území, chlapce jménem Snorri, ale po třech letech se vrátili na Island.