Vikingové

Moři, kormidlu a lodní plachtě nebyli Vikingové oddáni jen za svého života, lodě je totiž následovaly i do míst jejich posledního odpočinku. V řadě případů skutečně až pod zem, kde byly k mrtvým přidávány spolu s řadou dalších osobních cenností, jindy byly hroby alespoň na povrchu vyzdobeny velkými kmeny tak, aby jejich půdorys připomínal obrys vikingské lodi.

Největším uznáním umění starých Vikingů - vyzyvatelů obzoru a vládců lodní plachty - je ovšem skutečnost, že i nynější generace mořeplavců nacházejí stále mnoho prvků, které se od svých pradávných kolegů i dnes mohou učit.

Co se vikinské kultury týče, jejím nejznámějším prvkem je runové písmo zvláštní tím, že se tesalo do kamene. Nepoužívalo se však běžně, mělo spíše jakousi obřadní funkci. Používalo se například k zapsání čarodějných formulí, byly jím popisovány náhrobní kameny, ale jsou známy i runami psané balady skaldů (severští potulní písničkáři). Křesťanství se na sever dostalo až v 11. století, do té doby vyznávali Vikingové svůj vlastní pantheon bohů, z nichž nejdůležitější je bůh Ódin, pán severských bohů, dále záludný polobůh Loki a také mocný Thor, známý svým hromovým kladivem.

O jejich uměleckých sklonech a řemeslné zručnosti vyprávějí bohaté nálezy zlatých, stříbrných a bronzových šperků a kovových a dřevěných předmětů denní potřeby, zdobených k rafinované dokonalosti dovedeným germánským zvířecím ornamentem. O básnickém nadání tehdejších Seveřanů nás dostatečně přesvědčuje poezie skaldů a orální mytologické a hrdinské písně, zapsané později na Islandu.

Vikinskými výpravami Skandinávci nesmírně rozšířili svůj obzor, viděli cizí kulturu i přepych a jejich styk s křesťanskými zeměmi nezůstal bez odezvy v jejich mysli a v duchovním i politickém směřování k historicky pokročilejší civilizaci.

použitá literatura:

Helena Kadečková: Dějiny Islandu

Donald Featherstone: Válečníci a války ve starověku a středověku

stránky věnované historii vikingů http://vikingove.mysteria.cz