Vznik středověkých měst

Vznik středověkých měst

Města vznikala buď přerůstáním ze starších osad, nebo byla zakládána „na zeleném drnu“ – tedy vznikla podle nějakého předem stanoveného plánu. Pozná se to podle půdorysů hlavního náměstí. (učebnice str. 42, obrázek číslo 47 a 48.) Právně město vzniklo tím, že získalo městská práva, která město odlišovala od obyčejné osady. Města jsou u nás zakládána od 13. století – to je doba počínající gotiky.

1. Královská města – zakládal panovník, obyvatelé podléhali jen králi – byli tedy osobně zcela svobodní. Počítáme zde také města věnná – nazývají se tak, protože je jako věno dostávaly manželky panovníků. Výnosy z městských daní šly královně. Jedná se např. o Hradec Králové nebo Dvůr Králové. Tato města mají svou funkci v názvu Hradec Králové je hradec, který patří paní králové – manželce krále.

b) poddanská města – zakládala je šlechta, obyvatelé podléhali šlechtici (zakladateli) a králi, byla většinou menší a měla méně městských práv.

Nejbohatší mezi královskými městy byla města horní. (Kutná Hora, Stříbro)

Města se lišila od vesnic tím, že měla městská práva – ta uděloval král, nebo šlechtic – majitel.

Městská práva:

• právo hradeb – právo postavit hradby

• právo tržní – právo pořádat pravidelně trhy

• právo mílové – právo rozhodnout o tom, jestli se může příslušný řemeslník usadit ve městě, pokud cech příslušného řemesla nesouhlasil, mohl se řemeslník usadit až za městem – ve vzdálenosti jedné míle

• právo hrdelní – právo na městský soud, který trestal „na hrdle“ – tedy mohl odsoudit k trestu smrti. S tím byl spojen trvalý pobyt kata ve městě. Všechna města kata neměla, v případě potřeby si ho zapůjčila odjinud.

Obyvatelstvo města: plnoprávní jen ti, kdo vlastnili ve městě dům – měšťané. Nejbohatší měšťané bývají označování souhrnně termínem „patriciát“.

Měšťané si volili samosprávu – říká se jí městská rada. Radu tvoří jednotliví členové –KONŠELÉ. V čele rady stojí PURKMISTR (dnes bychom řekli starosta).

Většinu obyvatelstva tvořili řemeslníci. Sdružovali se podle svých profesí do cechů. (např. cech pekařů, řezníků, koželuhů, kameníků, platnéřů atd.) Samostatný člen cechu byl řemeslnický mistr, jeho učedník byl označován výrazem „tovaryš“.

Zvláštní postavení ve městě měli Židé (str. 50)

Byli vždy přímí poddaní panovníka. Panovník je chránil, ale často je za slib ochrany vydíral.

Křesťané židy neměli v lásce – obviňovali je z podílu na Ježíšově smrti.

Židé byli často schopní obchodníci, jako první také poskytovali finanční služby – půjčovali peníze na úrok, což ve středověku křesťané nesměli.

Od 13. století žili židé v oddělených částech města – v ghettech. Ghetto nebylo vězením, Židé mohli ven, křesťané mohli dovnitř.