DAS3_Přepínání na linkové vrstvě

Přepínání na linkové vrstvě

Témata zkoušky CCNA probíraná v této kapitole:

• Konfigurace, kontrola a řešení potíží přepínače při komunikaci síti VLAN a s jinými přepínači

• Výběr vhodných medií, kabelů, portů a konektorů k připojení přepínačů k jiným síťovým zařízením a hostitelům.

• Vysvětlení technologie a metod kontroly přístupu k médiu v sítích Ethernet.

• Vysvětlení segmentace sítě a základních koncepcí správy provozu.

• Vysvětlení základních koncepcí přepínání a činnosti přepínačů Cisco.

• Základní úlohy nastavení a kontroly konfigurace přepínače včetně správy vzdáleného přístupu.

• Ověření stavu sítě a provozu přepínače pomocí základních nástrojů (včetně ping, traceroute, telnet, SSH, arp, ipconfig), příkazy SHOW and DEBUG.

• Identifikace, analýza a řešení běžných potíží s médii přepínané sítě, potíží s konfigurací, automatickým vyjednáváním a chybami hardwaru přepínače.

Přepínání

Pokud hovoříme o přepínání, obvykle máme na mysli přepínání vrstvy 2.

• Jedná se o proces, který segmentuje síť na základě hardwarových adres zařízení v síti LAN.

• Přepínání rozděluje velké kolizní domény na menší. Kolizní doména je přitom síťový segment se dvěma nebo více zařízeními, která sdílejí stejnou šířku pásma.

• Typickým příkladem tohoto typu technologie je síť s rozbočovači. Vzhledem k tomu, že každý port přepínače v praxi vytváří svou vlastní kolizní doménu, můžeme však vytvořit mnohem lepší lokální síť tím, že rozbočovače nahradíme přepínači.

• Přepínače zásadně změnily způsob návrhu a implementace sítí. Pokud je čistě přepínaný návrh implementován správně, jednoznačně vede k přehledné, ekonomické a odolné síti.

• Směrovací protokoly mají funkce, jež předcházejí vzniku síťových smyček na síťové vrstvě. Pokud však mezi přepínači existují redundantní fyzické spoje, směrovací protokoly nijak nezabrání, aby se smyčky objevily na linkové vrstvě. Z tohoto důvodu vznikl protokol STP – aby se neobjevovaly smyčky v přepínané síti vrstvy 2.

Když ještě přepínání vrstvy 2 nebylo…

• Než se objevilo přepínání sítí LAN, označoval se návrh sítě jako sbalená páteřní síť – collapsed backbone, protože všichni hostitelé museli k libovolným síťovým službám přistupovat přes podnikovou páteřní síť – jak typu LAN, tak typu mainframe.

• Ještě dříve, než měly sítě fyzická segmentační zařízení typu směrovačů a rozbočovačů, používaly se sítě typu mainframe. Tyto sítě obsahovaly počítač třídy mainframe (IBM, Honeywell, Sperry, DEC atd.), řadiče a jednoduché terminály, které se připojovaly k řadiči. Všechny vzdálené lokality se k počítači mainframe připojovaly pomocí mostů.

• Později, kdy se začaly rozvíjet osobní PC, se počítače mainframe připojovaly k lokální síti Ethernet nebo Token Ring, kde se instalovaly servery. V každém patře budovy procházely buď koaxiální kabely nebo kroucené dvoulinky, které měly připojení k podnikové páteřní síti a následně směrovači.

• Tento vývoj probíhal ještě dříve, než získal svou popularitu Internet.

• Bez Internetu byly všechny síťové služby interní a omezené výhradně na podnikovou síť.

• Společnost Cisco nejdříve jen vyvinula rychlejší směrovače, ale potřeba segmentace stejně nezmizela, zejména v lokálních sítích Ethernet.

• Tento úkol však převzala zařízení zvaná mosty, která se nejdříve začala používat v sítích k rozdělení kolizních domén. Mosty měly zásadní omezení počtu portů a dalších síťových služeb, které mohly poskytovat. Záchranou se stávají přepínače -> řeší problematickou situaci tím, že rozdělily kolizní domény na každém jednotlivém portu.