Eco Jméno růže

• určení místa a času textu:

Děj odehrává se v Itálii v roce 1327.

• stručné nastínění děje:

Příběh je vyprávěn starým benediktýnem Adsem, který sepisuje události, jichž byl za svého mládí svědkem. Děj se odehrává v hornoitalském benediktýnském klášteře, kam dorazil se svým učitelem františkánem, někdejším inkvizitorem Vilémem z Baskervillu roku 1322. V klášteře má dojít k bratrské diskuzi o tom, zda vlastnil Ježíš váček s penězi nebo nikoli. Během pobytu se však dějí záhadné vraždy, které má vyřešit Vilém a Adso.

Po příchodu do kláštera je Vilém přivítán opatem. Opat se Vilémovi svěří s tím, že se v klášteře děje něco neobvyklého, co děsí jeho i ostatní mnichy. Vilém se tedy s mladým Adsem vydává řešit podivné vraždy v opatství.

První mrtvé tělo bylo nalezeno pod strmým srázem mimo opatství, pod okny věže. Byl to iluminátor. Vilém se začal vyptávat, kdo mrtvého františkána našel, kdy se to stalo a zda bylo okno otevřeno. Dozvěděl se, že se jedná o nehodu, ale s tímto tvrzením Vilém nesouhlasil. Pomocí dedukce a zdravého rozumu přišel na to, že mrtvý mnich byl zabit. Nemohl přeci za sebou zavřít okno, pokud z něho vypadl. Okno nešlo otevřít a sklo nebylo rozbito. Při pátrání se chtějí Vilém a Adso podívat do knihovny, avšak nemají dovolen přístup. Vilém se v kapli setkává se svým starým přítelem františkánem Ubertinem.

Druhé mrtvé tělo bylo nalezeno v kádi s prasečí krví. Mniši v hrůze začali propadat panice, že se jedná o proroctví Apokalypsy. Vilém našel stopy, které vedou od kádě. Byly opačné a velice hluboké, tím usoudil, že vrah šel pozpátku, aby zakryl stopy. Odebrali se tedy do knihovny, aby zjistili, na čem překladatel z řečtiny pracoval. V knihovně se setkal s Jorgem, starým bratrem opatem, který z duše nenáviděl smích. Vedli spolu velice hlasitou diskuzi o smíchu a o Aristotelově druhé knize, kterou věnoval komedii. Večer se Vilém dostal do knihovny, kde si pomocník knihovníka četl ze zakázané knihy. Byl vyrušen a ukryl se mezi sloupy. Vilém našel papír, kde bylo cosi napsáno, přičichl. Byl cítit citrón. Na papíře byl napsán tajný vzkaz citrónovou šťávou, rozluštitelnou pouze nad plamenem svíčky. Pomocník knihovníka ztropí zmatek, vezme knihu i s Vilémovými brýlemi a utíká pryč. Oba se jej snaží chytit, ale marně. Adso se skryje do skladu a setká se s dívkou, do které se zamiluje.

Další mrtvé tělo bylo nalezeno ve vaně s citrusovými lístky. Byl to mrtvý pomocník knihovníka. Adso se za podivných okolností setkává se Salvatorem. Býval to pohan a vyznavač Satana, který mluvil všemi jazyky a zároveň žádným. Vilém s lékařem Severinem prohlížejí další tělo. Najdou společný znak – černý prst a také jazyk. Už se ví, že se nejednalo o proroctví. Na diskuzi se pomalu sjíždějí mnichové z různých opatství a koutů země. Je pozván Bernardo Gui inkvizitor, který se nemá rád s Vilémem. Urbertin musí opustit klášter. Vilém nachází tajný vchod do knihovny. Knihovna je jeden velký labyrint, ve kterém se vyzná pouze knihovník a jeho pomocník. Je to tajemství, které si předávají pouze oni. Adso objeví komoru s knihami, kde je zrcadlo a nad ním řecký nadpis. Vilém se zabývá knihami a Adso se ztratí. Díky Adsově bystrosti se dostanou z labyrintu.