Elegie_V003_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jiří Orten

Elegie

Výňatek

Umělecký text

[…]

Znám jednu holčičku. Je jako polibek,

jenž ještě schovává se v ústech, nesmí dále,

protahuje se jen na slunci, jež je malé,

nepálí, dává pít: usínat na ňadrech.

Je mladá jako zem. Je lehká jako dech,

jak rané lupení, jak jitro, jako štěstí.

Znám také krásné dny. Kam mne však mohou vésti?

Vy jste to věděla? A víte, Karino?

Znám také velkost žen: čekání matčino,

zda jednou vrátí se k ní její smutný syn.

Znám také svoji zem. Znám radost bez příčin.

Znám věrnost, ano, znám, leč nevím právě, kde je.

Znám náhlá procitnutí z muk a beznaděje –

a je to málo, znát, a je to málo, chtíti,

je málo, zradu znát, když nelze odpustiti.

Smrt mlčí před verši, hle, ještě o tom sním.

Před jakou bouří mlčí? Před čím strašlivým?

Co pochopíme tam? Co se tam nerozpadá?

Co i tam umírá? Co i tam věčně padá?

Milenky? –

Nechtěl jsem, nechtěl jsem nemlčet,

odpusťte Narcisce, odpusťte hřích a svět,

rozsviťte svíčku; tak; a modlete se za zem,

aby ji prosinec nezkrušil příliš mrazem,

aby jí duben dal, co květům náleží,

aby jí byla noc praporem na věži,

jenž vlaje do světla, když nastává čas hvězd,

aby ji milenci chválili za bolest.

Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,

směji se do krve a pláči kapky krve

a Bohem opuštěn a Boha opustiv

píši vám, Karino, a nevím, zda jsem živ ...

Neumělecký text

Elegie vznikaly mezi 20. 2. 1941 (První) a 3. 4. 1941 (Devátá). Všechny jsou součástí Červené knihy J. O. Počátek Elegií je datován až po napsání několika básní ze Scestí a byly uzavřeny dříve než Scestí, přesto však v kontextu Ortenova díla jsou vlastně epilogem.

Elegie Orten rovněž připravil k tisku, měly vyjít pod pseudonymem Zdeněk Adámek, a to (podle svědectví Zdeňka Urbánka) zásluhou Bedřicha Fučíka u Vilímka. Po Ortenově smrti však jak z vydání Scestí, tak z vydání Elegií sešlo. Po válce vznikly spory o toto vydání mezi nakladatelským družstvem Čin a nakladatelstvím Václava Petra, které již v r. 1945 uzavřelo smlouvu o vydání celého Ortenova díla s básníkovou matkou Bertou Ohrensteinovou. Zájem o vydání tohoto díla projevila i Mladá fronta. (Viz diplomová práce Josefa Štochla Svědectví nakladatelských archívů a jiných pramenů o společenském působení české poezie v období ohrožení republiky a za okupace, 1936-1945, Univerzita Karlova, Praha 1988.)

Elegie poprvé vyšly v r. 1946 v nakladatelství Čin, edice Proud (Knihovna krásného písemnictví), 1. svazek. (Náklad neuveden.)

(J. Orten: Knihy veršů)

struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)