Operační zesilovače a jejich zapojení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Rvst → ∞, Rvýst → 0.
Ze zdroje U1 protéká přes impedanci Z1 proud i1 do uzlu A a protože do zesilovače nic neteče, teče celý proud přes zpětnovazební impedanci na výstup. Na zpětnovazební impedanci se tedy vytvoří napětí U2 = -i1Z0.
Můžeme psát pro bod A: , kde Ug je napětí v bodě A.
Protože je pro Au → ∞.
Je vidět, že při dostatečně velkém zesílení je přenos invertujícího zapojení dán pouze zpětnovazební a vstupní impedancí a nezávisí na nestabilitách zesilovače. Zpětná vazba musí být vždy vedena na invertující vstup (označovaný „-“), aby byla záporná. Impedance Z mohou být obecné impedance. Má-li pracovat zapojení jako invertor, zvolíme Z1=R1 a Z0=R0. Potom pro R1=R0 je přenos roven -1, pro R0 < R1 je přenos <1 a pro R0 > R1 je přenos > 1 a zapojení pracuje jako zesilovač vstupního signálu. Zesílení zapojení je omezeno pouze vstupním odporem zesilovače, který v praxi není nekonečný a protože R0 musí být < Rvst;; prakticky je zesílení omezeno hodnotou R0 = 100kΩ.
Neinvertující zapojení -principielní zapojení:
Zpětná vazba přes odpor R0 je opět vedena na invertující vstup a vstupní odpor R1 je připojen na zem. Vstupní signál přivádíme na neinvertující vstup. Odpor R2 se přidává pouze z důvodů, aby vstupní odpor zapojení byl definovaný.
Opět vycházíme z rovnosti napětí na obou vstupech. Protože proud tekoucí do operačního zesilovače je nulový, tvoří rezistory R0 a R1 nezatížený dělič napětí a platí
. Odtud napěťové zesílení .
U neinvertujícího zapojení nedochází k otočení fáze vstupního napětí a zesílení je vždy větší nebo rovno 1.