Téma č. 24 - stykače a relé

Stykač zařízení pro spínání nebo rozepínání el. spojení. Použití v ovládacích obvodech (např. řídicí stykače pro střední výkony). Zařízení s větším výkonem, například motory, jsou napájena přes výkonové stykače.

Princip Stykače a relé mají podobnou konstrukci, princip i charakteristické parametry. Když přivedeme napětí na svorky cívky, vzniká magnetické pole. Kotva s pohyblivými kontakty je přitažena. Pohyblivé kontakty se spojí s pevnými kontakty nebo přeruší stávající spojení. U stykačů jsou hlavní proudové kontakty spínací. Pomocné kontakty jsou spínací nebo rozpínací. Výměnou jednotlivých částí, například sady kontaktů nebo cívky, je možno stykač upravit pro jiné napětí nebo vybavit jiným typem kontaktů.

Dle použití- výkonové a pomocné

Dle proudu- střídavé a stejnosměrné

Stejnosměrný stykač je rozdílný v cívce, která je navinuta na magnetické jádro (tudíž nemá el. plechy), která má severní a jižní pól.

Střídavý stykač má vinutí navinuté na el. plechy tvaru E a I. Při popisu stykače, na schematech i na skutečných stykačích se označují: A1, A2 - svorky ovládací cívky; NO pomocné kontakty spínací; pomocné kontakty rozpínací.

Využití Instalační stykače a relé se používají ke spínání elektrických obvodů přivedením ovládacího napětí na cívku přístroje.

Základní zapojení:

Elektromagnetické RELÉ:

elektrotechnická součástka, která obsahuje elektromagneticky ovládané kontakty.
Původně využívána jako mechanický zesilovač na telegrafních linkách.

Relé se používá v mnoha aplikacích, byť jeho funkci v mnoha případech přebírají obvody založené na polovodičích. Na rozdíl od polovodičů relé obvykle zajišťuje galvanické - izolační oddělení řídícího a řízeného obvodu.

Elektromagnetické relé je příkladem využití elektromagnetu v zařízení, které je důležitým funkčním prvkem v automatizovaných soustavách a řídících systémech.

Složení z cívky (elektromagnetu) navinuté na jádru z měkkého feromagnetického materiálu. Magnetický obvod je uzavřen pohyblivou kotvou. Kotva je pružinou uváděna do klidové polohy a současně se opírá o pohyblivý kontakt. Po připojení cívky na elektrický zdroj, vyvolá proud cívkou v magnetickém obvodu magnetický tok. Magnetický tok vyvolá přitažlivou sílu na kotvu, která přemůže sílu v pružině a překlopí kontakt. Po odpojení el. proudu se kotva a kontakt vrátí do předchozího, klidového stavu.
Porovnáme-li klasické a polovodičové relé zjistíme: Klasické relé mívá větší ovládací výkon, současně menší výkonové ztráty na pracovních kontaktech a obvykle zajišťuje izolační oddělení obvodů. Polovodičové mívá větší spínací rychlost.

Obvykle bývá ovládací výkon, potřebný k přitažení kotvy, mnohem menší ovládaný výkon.