Evžen Oněgin

Evžen Oněgin

Evžen Oněgin je dílem ruského autora Alexandra Sergejeviče Puškina. Puškin do svého díla promítl, jak prvky ze svého života, tak i z období, ve kterém žil. Narodil se do významného šlechtického rodu, později i vykonával post ministra zahraničí, díky čemuž značnou část svého života strávil v Petrohradu, se kterým je spjat právě Oněginův příběh. Však navzdory společenským konvencím se Puškin dosti řídil svým srdcem. Příkladem mohou být jeho revoluční tendence, kvůli kterým byl na rozkaz Alexandra I. vyhoštěn na Sibiř, či jeho láska k manželce, kvůli které ho čekal stejný osud v pistolním souboji, jako Lenského v tomto díle.

Dílo se řadí mezi díla ruského romantismu. Romantismus staví na individualismu, unikátnosti postav a jejich osudů. Proto i samotný název díla odkazuje na hlavního hrdinu, Oněgina. Postavy se potýkají s problémem začlenění do společnosti, kvůli své originalitě. Do popředí se dostávají city, ideál pravé lásky, nedbající na již zmiňované konvence. Hlavním tématem děl se tak stává touha po lásce, jež však často není naplněna.

Žánrově se jedná o román ve verších. Sám Puškin zdůrazňoval, že se nejedná o pouhý román. Román ve verších totiž klade větší důraz na psychiku postav a co jednotlivé interakce mezi postavami vypovídají o nich samotných. Původně mělo být dílo ruskou poémou, však Puškin chtěl dílo obsáhnout o více témat a motivů k dosažení větší komplexnosti díla. Jelikož dílo vyznívá jako skutečný příběh ze života, jednoduchost zápletky by tak nekoherovala s tématem životních strastí.

Proto pochopitelně tématem díla se stala neopětovaná láska Evžena a Taťány. Děj se odehrává na počátku 19. století na pozadí hektického a falešného Petrohradu a neznámého venkova. Tyto dva kompletně odlišné světy dává Puškin do kontrastu skrze odlišné myšlení postav. Dostávají se zde do konfliktu symbol faleše v noblesních šatech, reprezentovaný měšťanstvem, a symbol klidu, souznění s přírodou, reprezentovaný vesnickým obyvatelstvem.

Kompozičně je dílo rozděleno do 8 hlav a od požadované formy se Puškin ani v jedné nevzdálí. Dodržuje tak pravidelný rým i 8-9slabičnou „oněginovskou strofu“. V díle nás doprovází subjektivní vypravěč, který k nám často promlouvá a komentuje činění postav. Je zde i značné množství dialogů, na kterých můžeme pozorovat stanoviska i mentální rozpoložení postav.

Děj začíná cyklickým vyobrazením Oněginova života. Zde se dovídáme, že Oněgin pochází ze šlechtického rodu a je znuděný z každodenních noblesních večírků. Při otevírání pozvánek na večírky se poprvé objevuje motiv dopisu, jenž slouží ke gradaci Oněginovi znuděnosti životem. Oněgin oplývá neodolatelným šarmem, a tak mu skoro žádná žena nemůže odolat. On toho však využívá pouze ke splnění svých biologických potřeb, láska je pro něj totiž symbolem nevyspělosti. Nic se nemění ani při odchodu na zděděný statek po strýci. Na venkově poznává Lenského, romantického básníka. I přes kontrast jejich osobností se z nich stanou dobří přátelé, přičemž i před Lenským si Oněgin ponechává masku chladného aristokrata.