Fuks - Mí černovlasí bratři

Autor: Ladislav Fuks

Název díla: Mí černovlasí bratři

Obecná charakteristika textu:

Děj je v časové a příčinné souvislosti, jde o epiku. Text je zde členěn do vět a odstavců a řeč je nevázaná, hovoříme tedy o próze. Literárním žánrem je soubor 6ti povídek.

Literární směr: česká literatura 2. poloviny 20. století – psychologická próza

Význam sdělení (hlavní myšlenka): Michael je náhle postaven před strašlivou pravdu války a umírání (umírají jeho kamarádi), mělo to vliv na psychiku člověka. Každého, kdo zažil válku, nějak válka poznamenala. Smutek je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.

Hlavní téma: Pohled na hrůzy, kterých se dopustila 2. Světová válka. Chlapec musí sledovat, jak mu umírají a ztrácejí kamarádi (Židi) do koncentračních táborů. Zezačátku ničemu nerozumí, ale postupem času vše začne chápat.

Organizace jazykových prostředků:

Stylistická charakteristika textu:

• Kniha autobiografická

• Neoznačuje Židy jako „oni“ ale jako „my“

• Kontrast (nevinné děti x psychopatický učitel)

• Filozofické otázky

• Často přímá řeč

• Symboly, náznaky

• Židovské motivy

Slovní zásoba:

• Jazyk: spisovný, občas nespisovný

• Vulgarismy

• Německá slova

Tematická výstavba:

Vypravěč: ich-forma

Kompozice: chronologická – děj jde tak, jak se odehrál

Děj:

Děj začíná prvním dnem školy, do které jde hlavní hrdina Michael za doprovodu rodinné hospodinky, která se bojí chodit pod mostem, na kterém jezdí vlak. Michael se těší na své kamarády Kchonyho, Arnsteina a Katze. Říká si, že škola bude 1. den krátká, proběhne krátký proslov učitele a pustí je domů a bude moci jít po taji s kamarády do parku. Ale opak je pravdou, mají nového učitele, který je bude učit zeměpis. Ten je z počátku na židovské chlapce (Kchonyho, Arnsteina a Katze) vysazen. Pokládá jim otázky, které nijak se zeměpisem nesouvisí. Začíná druhá světová válka, město začínají osazovat Němci. Michael tomu, co se děje z počátku moc nerozumí, ale jeho otec, máma a hospodyně tomu rozumí dobře. Otec policista je každý večer zavřený ve své pracovně a zkouší něco s pistolí, máma se každý večer cpe práškama a hospodyně pořád říká, že skočí pod vlak. Postupně to Michaelovi začíná vše docházet. Učitel zeměpisu židovské chlapce psychicky deptá a týrá, dává jim otázky a říká jim věci, které nikdo nechápe. Jednoho dne sdělí Kchony Michaelovi tajemství o tom, že s celou svou rodinou odcestuje vlakem a budou cestovat po světě. Avšak další den se ve škole žáci dozvídají nešťastnou zprávu, matka Kchonyho prý pustila doma plyn a zabila celou svou rodinu, nejspíš celou situaci psychicky nezvládla. Děti jdou do kina a Michael nemá korunu, tak mu Arnstein půjčí. Michael mu slíbí, že mu to další den vrátí. Avšak Arnstein ani Katz už do školy nikdy nepřijdou, byli vyloučeni. Michael každý den myslí na to, že musí korunu Arnsteinovi vrátit, ale nikdy se tak nestane, korunu u sebe však nosí už pořád. Dále je zobrazeno, jak přijede na prázdniny Katzova sestra Ester a přijdou si pro ni Němci a odvedou ji do koncentračního tábora. Později na Silvestra, když je Michaelovi už 16 se setká s Katzem na Silvestra, dlouho se procházejí v parku. Katz pak Michaelovi vysvětlí, že se procházeli tak dlouho, protože on už nikdy nebude moci do parku jít. Říká Michaelovi, jestli by s ním odjel do Palestiny, ale nechce ho nutit, prý, jestli chce sám, že mu nechce nutit místo s vírou, kterou nevyznává. Michael souhlasí. Avšak nikdy neodjedou, Katz je odveden do koncentračního tábora, z kterého se už nikdy nevrátil. Učitel zeměpisu zapálí ve škole svíčku a má plno nesmyslných řečí, svíčka je prý na počest Židovství. Učitel mluví ke Katzovi, Kchonymu a Arnsteinovi, kteří však ve třídě nejsou a nejsou ani na povrchu zemském. To ve všech žácích vyvolalo hrůzu, husí kůži a zarazilo jim to dech. Učitel si po hodině zavolá Michaela do kabinetu a chce ho zabít, Michael však uteče. Nakonec umírá učitel ve třídě, nesou ho mrtvého přes celou školu a všichni se koukají. Michael jde jednoho dne k učitelovu hrobu a říká si, že on, který týral, ponižoval a deptal jeho nevinné Židovské kamarády má alespoň nějaký hrob, nad hrobem strom, na kterém popěvuje opeřenec, kdežto ani tohle málo jeho přátelé nemají a nebylo jim to dopřáno.