Hálek Muzikantská Liduška

• literární druh

epika

• literární žánr

povídka

• literární forma

próza

• typ vypravěče

er-forma, vypravěčem je muž, který se s Liduškou setkal, když už byla bláznivá, a vyslechl její příběh

• dominantní slohový postup

vyprávěcí

• vysvětlení názvu díla

Muzikantská Liduška – Liduška je jméno hlavní hrdinky, která ráda chodila k muzice. Když se zbláznila z nešťastné lásky, chodila na všechny tancovačky v okolí, až jí lidé začali říkat „Muzikantská Liduška“.

• posouzení aktuálnosti díla

Dílo není aktuální, dnešní sňatky již nejsou v moci rodičů.

• určení místa a času textu

Čas ani místo není určeno, lze pouze odhadovat.

Místo: vesnice

Čas: pravděpodobně první polovina 19. století

• stručné nastínění děje

Na tancovačce spolu Liduška a Toník laškují, dívají se do očí a slibují si, že budou svoji. Toník střídá tanec s hraním na housle s muzikanty a Liduška z něj nemůže spustit oči. Odmítne dokonce jednoho z tanečníků, Krejzu, a ten si potom Toníkovi stěžuje, že Lidušku navádí. Místnímu podivínovi „Zlatému ženichovi“ však Liduška tanec neodmítla. Toník a Zlatý ženich se smluvili, Zlatý ženich vyšel ven a potom nasadil Krejzovi na hlavu slaměný věnec. Celá hospoda se smála.

Krejza začal chodit k rodičům Lidušky Staňkovým na námluvy. Také zašel za starým Součkem a chtěl do jeho armády, tj. aby se naučil pořádné práci. Souček o tom vykládal v hospodě kostelníkovi a když tam potom přišel Toník Jaroš, řekl mu to. Toníkovi ani příliš nevadilo, že se chce Krejza s Liduškou oženit. Potom se přišel do hospody pochlubit sám Krejza, očekával, že se Toníkovi pomstí. Ten se tomu ale jen smál.

Krejza přišel na další námluvy, vyptával se na domácí zvířata, žádal tykání a loudil na Lidušce hubičku. Ona ale jako by neslyšela, odpovídala úsečně a nakonec se zavřela ve své komůrce. Večer seděla na zahradě, když šel kolem Toník. Liduška se mu vyplakala na rameni a slíbila mu věrnost, ať se má stát cokoli. Před spaním přišla k Lidušce matka a ptala se jí, kde byla a s kým. Liduška zapřela, že byla s Toníkem, ale dokázala se vzepřít a říct matce, že se za Krejzu nevdá. Matka jí vyčetla nevděčnost a připomněla, že děti mají své rodiče poslouchat.

Nastal den svatby. Souček doufal, že ke svatbě nedojde, a pouštěl se do debat s přihlížejícími ženami. Zlatý ženich si dělal legraci z Krejzy. Liduška dělala, co se po ní chtělo, byla ke všemu lhostejná. Očima vyhledala mezi muzikanty Toníka a viděla, že je veselý. Myslel, že Liduška do kostela nepůjde, ale ona se na něj usmála a šla. Toník utekl, domníval se, že ho zradila. Probíhal svatební obřad, Krejza zodpověděl všechny knězovy otázky a nyní byla řada na Lidušce. Na otázku, zda si bere ženicha dobrovolně, odpověděla, že si ho bere z přinucení. Potom volala Toníka, ale ten byl k nenalezení. Liduška běhala po celé vesnici, nemohla se ho dovolat, až se ze všeho trápení pomátla. Toník byl ve městě, přihlásil se k vojákům.