Hálek Muzikantská Liduška

Uběhlo mnoho let. Liduška sedávala na zahradě pod bezem a čekala na Toníka, ale on nepřicházel. Obcházela všechny tancovačky v okolí, stávala v koutě a vyhlížela Toníka. Začali jí říkat „muzikantská Liduška“. Nikdo už nevěděl, co se kdysi stalo. Svůj příběh vyprávěla vypravěči příběhu, ke kterému měla důvěru, protože ji pochválil, jak uklidila v domě. Jediný, kdo se Lidušce nevysmíval a kdo jí neříkal „muzikantská“, byl Zlatý ženich.

• určení smyslu díla

Láska mezi lidmi je pouto, do kterého se nemá zasahovat. Rodiče by měli víc naslouchat svým dětem a nenutit je dělat věci, které nechtějí.

• pravděpodobný adresát

Příběh se bude líbit především mladým zamilovaných lidem, kterým v lásce nic nebrání.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Povídka je z roku 1861. Je zřejmě nejznámější autorovou povídkou, ostatní jeho povídky nejsou tak dobře hodnoceny. Hálek je ceněn za své básnické dílo.

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Film Muzikantská Liduška natočil roku 1940 režisér Martin Frič. Hlavní roli hraje Jiřina Štěpničková. Film je hodnocen jako zbytečně rozvláčný, od diváků má 58 %.

„Prabídní lidé!“ volala Liduška. „Nemám-li rozum, kdo jest toho vinen nežli vy všichni, kteří jste si zahráli s srdcem mým!“

Jako zoufalá běžela do hospody. V hospodě každý vypravoval již, jak mohl. Liduška zaměřila zrovna k muzikantům.

„Kde jest Toník?“ vykřikla a padla na zem.

Sotva že se vzchopila. Toník zde nebyl.

Jedni povídali, že odešel, druzí, že odešel v tu stranu, jiní, že ve stranu jinou.

Liduška si usedla a oči její byly jako potrhány.

„Svrchované nebe, což již nemáš více milosti!“ a slova zajížděla lidem jako břitvy do srdce.

Jedni se děsili, jiní plakali.

„Zahrajte mi Toníkovu písničku!“ zvolala.

Muzikanti ji zahráli. Liduška vzala toho, který sedával u Toníka, k tanci.

„Tys můj Toník!“ pravila a tančila s ním.

Tančili sami, nikdo jiný netančil. Liduška si usedla a byla jako polomrtvá. Pominula se rozumem. Za den tolik přežít – není divu.

Toník odešel do blízkého města a dal se na vojnu.

Byla to podivná svatba.

● atmosféra úryvku

Tragická, smutná, zoufalá – Liduška utekla od oltáře, ale nemůže najít svého Toníka

● počet postav

Liduška, lidé, tanečník

● charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

Liduška Staňková – mladá dívka, miluje Toníka, tanec a hudbu, je věrná, dokáže se vzepřít rodičům, nakonec se pomate z nechtěné svatby a ostudy po vsi

● charakteristika dalších postav

Toník Jaroš – houslista, miluje Lidušku, stále veselý, nedává na sobě znát strach

Krejza – špatný člověk, chce si vzít Lidušku kvůli penězům a proto, aby se pomstil Toníkovi

rodiče Staňkovi – chtějí dceru výhodně provdat, nezajímá je její názor