Na západní frotě klid - Remarque

Na západní frontě klid

Spisovatel knihy je Erich Maria Remarque, literát především historických románů,

do nichž promítal své zážitky ze života prožitém na bojišti. Roku 1917, když bylo Remarquevi pouhých 19 let, narukoval do armády na západní frontu, avšak po zasažení střepinou od granátu se musel vrátit zpět do své domoviny, kde poté začal psát hlavně díla s antimilitaristickým podtextem, kvůli kterým měl ve 30. letech problémy s nacistickým režimem. Autor vypráví příběh v ich-formě skrz mladého chlapce, jelikož je dílo, dle mého názoru, jeho zpovědí. Zvolením ich-formy zároveň Remarque podpořil vžití čtenáře do děje a hlubší zamyšlení nad nesmyslností a následky války na mladé chlapce, potažmo jej samotného. Dílo je válečným či spíše protiválečným románem, pro který je typické autorova vlastní válečná zkušenost. Jedná se tedy o epické, realistické a povětšinou antimilitaristické vyprávění, kde autor skrz protagonistu ventiluje svůj názor na války, což je ostatně případ i téhle knihy. Autor se tedy řadí do tzv. ztracené generace, která se kvůli strávenému životu na frontě nemohla po skončení války znovu socializovat a povětšinou propadla návykovým látkám či spáchala sebevraždu. Erich v díle využívá spisovný jazyk s občasným výskytem archaických výrazů, které avšak nebránily porozumění textu. Prozaický text se vypráví povětšinou v časové posloupnosti, pokud zrovna Pavel, protagonista knihy, nevzpomíná na život ve školní lavici. Jelikož jde o realistický text ze života, jsou zde využívány spíše přímá pojmenování. Kniha byla vydána ve 20. letech minulého století v začátcích tzv. meziválečného období, kdy v Německu po válce většina zpustošeného obyvatelstva projevovala svůj protiválečný postoj, proto se knize dostalo velkého počtu příznivců, avšak i odpůrců. Stoupající moc fašistů ve 30. letech způsobila, že Erich musel opustit svou rodnou zem a publikovat svá díla ve Spojených státech a Švýcarsku, kde poté přirozenou cestou zemřel.

Tématem díla je absurdnost a následky Velké války na přeživší chlapce, kteří po skončení války neviděli smysl života, jelikož jediné co do té doby znali byl boj o vlastní život. Dílo v nás, díky autorovým detailním popisům bezvýchodných situací vojáků, vzbuzuje pocity soucitu nad osudy chlapců, kterým byla hned po složení maturitní zkoušky, někdy ani to ne, do ruky vražena puška a jež byli vysláni na frontu, jak prasata na porážku. Prozaik se nás pokouší probudit zamyšlení, jestli je válka tou nejlepším a nejvýhodnějším řešením, když kvůli ní umírají miliony mladých, životaplných, zmařených životů, což, se domnívám, je hlavní myšlenkou díla. Hlavním motivem knihy je válka, která je zde symbolizovaná skrz lazaret, symbolu prolité krve na bojové linii. V knize se stále opakují leitmotivy přátelství a vzájemné pomoci hlavních postav, bez čehož by ve válce dlouho nepřežili. Nacionalismus je, dle mého názoru, motiv, jehož sílu autor poukázal na mladých chlapcích, jež dovezli jeden den na frontu. Chlapci kvůli stále vštěpovanému nacionalismu vyběhli bezmyšlenkovitě do linií a skoro všichni byli ihned sestřeleni britskými a francouzskými vojáky. Někteří ani neměli to štěstí vystoupit z vlaku.