Haruki Murakami_Kafka na pobrezi

Haruki Murakami

Kafka na pobřeží

Autor

Murakami se narodil v Kjótu v roce 1949. Jeho otec byl syn buddhistického mnicha a matka dcera ósackého obchodníka. Oba jeho rodiče byli učitelé japonské literatury. Již od dětství byl silně ovlivněn západní kulturou, zvláště západní hudbou a literaturou. Vyrostl na četbě děl od amerických spisovatelů. Často je oddělován od ostatních japonských spisovatelů právě kvůli ovlivnění Západem.

Studoval divadelní umění na univerzitě v Tokiu. Mnoho jeho románů má hudební námět a názvy odkazující na klasickou hudbu. Některé knihy převzaly svůj název naopak z populárních písniček: Tancuj, tancuj, tancuj, Norské dřevo a Na jih od hranic, na západ od slunce.

Haruki Murakami je také náruživý běžec maratonu, ačkoli s běháním začal až ve 33 letech. Hned první román Slyš vítr zpívat, který vyšel v roce 1979, byl oceněn japonskou literární cenou pro začínající autory. Již v době, kdy publikoval třetí román Hon na ovci a získal za něj roku 1982 cenu pro talentované autory, se začíná mluvit o fenoménu Murakami. O tři roky později Murakami obdrží prestižní Tanzakiho cenu. V roce 1987 vychází román Norské dřevo, za který autor sice neobdrží žádné literární ocenění, ale překonává všechny dosavadní rekordy - jen v Japonsku se prodalo přes čtyři miliony výtisků. Podobný úspěch sklidila i další díla. Murakamiho romány byly přeloženy do více než 20 jazyků. Kromě nich vydal i několik sbírek povídek a literatury faktu. Do japonštiny přeložil některá díla amerických spisovatelů. V říjnu 2006 obdržel cenu Franze Kafky. V roce 2010 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Kafka na pobřeží

Patnáctiletý kluk Kafka Tamura žije se svým otcem, sochařem Koičim, v Tokiu. Matka se sestrou od nich odešly, ještě když byl Kafka malý. Kafka není jeho skutečné jméno, vybral si ho podle česko-německého spisovatele Franze Kafky. Tamura má i své alterego "Kluka, co se mu říká Vrána" , sám se považuje za nejdrsnějšího patnáctiletého kluka na světě. Nesnáší svého otce, a proto od něj uteče na ostrov Šikoku do města Takamacu. Vydává se tak na velkou pouť - nejen daleko od domova, ale také se snaží poznat sám sebe. Otec ho již od dětství proklínal ("zabiješ otce, znectíš matku, zhanobíš sestru"), avšak Kafka se z kletby nedokáže vymanit, čím víc se snaží, tím je osudu blíže. V Takamacu tráví dny čtením v Kómurově pamětní knihovně, kde ho později zaměstná jeho rádce a kamarád, pan Óšima. Kafka poznává i ředitelku památníku slečnu Saeki, která se utápí ve vzpomínkách na svého zemřelého milence.

Paralelně s touto linií rozvíjí Murakami druhou, zdánlivě nesouvisející rovinu vyprávění o panu Nakatovi. Pan Nakata je zvláštní člověk, po nehodě v dětství ještě na konci druhé světové války ztratil vědomí a část své osobnosti. Už nikdy se nenaučil číst ani psát, zato však dokáže to, co málokdo, mluvit s kočkami. Ve svých šedesáti letech po vraždě Džonyho Volkra (Koičiho Tamury) vydává hledat, sám však neví co. V jeho pátrání mu pomáhá mladý řidič Hošinu, kterému pan Nakata připomíná dědečka. Pan Nakata hledá vchodový kámen, který musí otevřít a poté zavřít. S pomocí Hošina kámen najde a cestu otevře.