NEMOCI A ÚMRTNOST VE STARÉM A NOVÉM DEMO REŽIMU

Nemoci a smrt ve starém a novém demografickém režimu

Přechod od starého na nový demografický režim přicházel postupně, s určitým zpožděním od západu na východ. Začal ve Francii (VFR) a postupně se během století dostal do střední a východní Evropy.

Starý demografický režim – byl charakteristický směsí vitality (silná manželská plodnost) a křehkosti (vysoká úmrtnost). Typická byla vysoká míra sňatečnosti (do manželství nikdy nevstoupilo pouze asi 10 % lidí). Byl velmi citlivý vůči ekonomickým výkyvům způsobeným např. zhoršením klimatických podmínek a následnou neúrodou, což se projevovalo zvyšováním cen a snižováním mezd. Obyvatelstvo bylo také zranitelné kvůli častým epidemiím moru i válečným konfliktům.

Nový demografický režim – vyznačuje se záměrnou regulací plodnosti a omezováním počtu porodů. Dlouhověkost přestala být výsadou elity a stala se osudem většiny. Těhotenství, šestinedělí a kojení již nezabírá většinu reprodukčního období ženy. Obyvatelstvo začalo být více mobilní a emigrace se stala masovým jevem.

Starý a nový demogr. režim se od sebe liší podle různé frekvence určitých demogr. jevů a jejich vzájemné konfigurace: odlišnosti v míře natality a mortality – nový režim se liší od tradičního hlavně záměrnou regulací plodnosti a omezování počtu porodů v rodině.

__________________________________________________________________________________

Nemoci a smrt ve starém režimu

Lékařství bylo tehdy na nízké úrovni a většina obyvatel si nemohla lékaře dovolit. Vysoká úmrtnost byla také způsobena špatnou hygienou a nízkým povědomím o způsobech přenosu nemocí.

Žádné, nebo pouze minimální omezování plodnosti mělo za důsledek vysokou porodnost, s čímž byla úzce spojená kojenecká úmrtnost a také úmrtnost matek při porodu. Kojenecká úmrtnost dosahovala až 50 % a výrazně snižovala průměrný věk dožití. Pokud člověk přežil dětství, byla vysoká šance že se dožije vyššího než průměrného věku dožití. V kojenecké úmrtnosti hrála velkou roli (kromě nedostatku lékařských znalostí) také špatná hygiena a strava.

Hladomory či nemoci způsobené špatnou stravou. Režim byl křehký a citlivý na jakékoliv ekonomické změny. Ty často vedli k hladomorům, nebo k nemocem způsobeným málo pestrou stravou (Pellegra, kurděje, dna). Hladomor je potom z části vyřešen novými plodinami dovezenými z Ameriky (brambory, kukuřice) a inovacemi v zemědělství (intenzifikace – hnojení, nové postupy, extenzifikace).

Morové epidemie trápily Evropu od 14. století. Měly za následek velký úbytek pracovní síly, který po některých vlnách epidemie vedl k hladomoru. Do poloviny 15. století se epidemie vracela téměř každých 20 let. Postupně došlo k ústupu, hlavně v 17.st a poslední epidemie moru je známa z počátku 19.st. Přenašeči choroby byli hlodavci, ptáci, blechy a vši. Ústup moru mohl být způsoben větší odolností přenašečů i lidí, zlepšením hygienických podmínek, kvalitnějším bydlením a také větším rozšířením lékařské péče.