NEMOCI A ÚMRTNOST VE STARÉM A NOVÉM DEMO REŽIMU
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Druhy:
Mor dýmějový – způsobený kousnutím blechy, inkubační doba je 2-6 dní. Po nakažení následuje zánět lymfatické soustavy, který se projeví boulemi („dýmějemi“) v oblasti mízních uzlin. Při neléčené formě je úmrtnost asi 60 %.
Mor plicní – přenáší se kapénkovou infekcí, přímo z člověk na člověka. Nejnebezpečnější forma moru, při neléčení umírá téměř 100 % nakažených. Působí velmi rychle a probíhá jako těžký zápal plic.
Mor septický – bakterie se pohybuje v krvi a napadá orgány (mozek, slezina) a může způsobovat nekrózu kůže a tkání. Při neléčení antibiotiky je téměř vždy smrtelná.
Další časté nemoc způsobují smrt byli například tyfus (šířící se hlavně v období válek), nemoci ze špatné vody (úplavice, cholera), pohlavní choroby (syfilis, kapavka), malárie, neštovice a malomocenství.
Lidé brali smrt jako přirozenou a všudypřítomnou součást života.
Přechod (18. – 19.st.)
Úzká souvislost s industrializací, sekularizací a urbanizací. Zlepšování životních podmínek (lepší strava, hygienické podmínky, dostupnost lékařské péče), rozšíření povědomí o přenosu nemocí. Velmi důležité jsou také nové lékařské objevy (penicilin, očkování). Např. Marie Terezie zavedla povinné očkování proti neštovicím, čímž došlo k výraznému úbytku nemoci v Habsb. monarchii.
Agrární revoluce – zavedení hnojení, šlechtění osiva, nové stroje, nové plodiny. To vše způsobilo pokles úmrtnosti a za 1 století se průměrná doba dožití zvedla o 20 let. Tím se také zvyšoval věk vstupu do manželství (někdy dokonce kolem 30.roku) a bylo více svobodných lidí. To mělo za následek pokles porodnosti (zvýšení nákladů na dítě, kontrola porodnosti).
Nemoci a smrt v novém demografickém režimu
Průměrný věk dožití se značně prodlužuje, kojenecká úmrtnost je na velmi nízké úrovni. V moderní době se lékařství podařilo značně omezit vliv velkých epidemií (preventivní očkování, hygienická opatření, antibiotika a nové léky). Díky tomu nejsou epidemie tak obrovskou demografickou brzdou jako ve starém režimu. Stále však existují, např. v dnešní době ptačí a prasečí chřipka. V 19. a na počátku 20. století byla rozšířena tuberkulóza (souchotě neboli bílý mor, bakteriální onemocnění napadající plíce, šíří se vzduchem) a španělská chřipka (50–100 mil. obětí, přenášena ptáky). Od 20.st je rozšířen virus HIV způsobující onemocnění AIDS. Častá také psychická onemocnění a rakovina. Důsledkem moderního městského stylu vznikly také choroby civilizační (obezita, cévní onemocnění, diabetes, deprese, Alzheimer). Jsou způsobeny nevhodnou stravou, nadměrným stresem, kouřením a alkoholem.
Pojetí smrti
Moderní společnost se na jedné straně vskutku zbavila strachu z nahodilé a nepředvídatelné smrti. Na druhou stranu je smrt v současnosti nesnesitelnou a neodčinitelnou – představuje zdroj úzkostí a obav, které mají novou podobu i sílu. Moderní pojetí smrti: smrt jako vzácná, vzdálená a pozdní událost. To radikálně změnilo představu, jakou si o ní lidé vytvářeli. Nejde již o „ochočenou" středověkou smrt, jak umírající téměř předsedal jakémusi kolektivnímu a veřejnému obřadu, jehož se účastnili příbuzní, rodina a přátelé a jemuž přihlížely i děti, nýbrž jedná se o tajemnou a oddalovanou smrt.