RÁZ TRADIČNÍ RODINY A DEMOGRAFICKÝ RÁMEC JEJÍ EXISTENCE

demografický rámec

• se starým politickým režimem šel ruku v ruce starý demografický režim (nový demografický režim platí pro moderní společnost)

• demografický režim = režim reprodukce obyvatelstva

• charakteristika: směs vitality a křehkosti (dle J. Dupaquiera)

• vitalita = vysoká míra porodnosti

  • funkcí manželství bylo plození dětí; antikoncepce zavrhována církví; antikoncepční praktiky nebyly využívány často ani masově

• křehkost = vysoká úmrtnost

  • vysoká byla především dětská (kojenecká) úmrtnost

  • důvody: rizikový porod, infekce; dopad však měly i různé ekonomické a sociální jevy – rychlá reakce na ekonomický vývoj, např. neúroda – hladomory

  • demografická krize = náhlý vzestup úmrtnosti

    • důvody: hladomory, války atd. (ekonomické, sociální, politické důvody), ale také např. mor

    • trvala týdny až měsíce

• přechod na nový demografický režim je dán snížením úmrtnosti (pokroky v medicíně a hygieně) – vysoká porodnost a nízká úmrtnost nejsou dlouhodobě udržitelné – začala se regulovat manželská plodnost → plné rozšíření a stálá prevence porodů

Jedná se o tradiční preindustriální rodinu 16. až 18. století. Tehdejší rodina se velmi lišila od rodiny dnešní podoby, kam zahrnujeme jen příbuzné osoby. Do tehdejší rodiny patřili všichni, kteří žijí pod jednou střechou a společně chlebují (se stravují). Kromě hospodáře, hospodyně, jejich cdětí sem patřili i čeleď a v některých případech i podruzi.

Čeledíni byli většinou mladí lidé, kteří přišli k sedlákovi do služby v rámci určitého stylu výchovy a nasbírání zkušeností pro budoucí osamostatnění. Záleželo na ekonomickém stavu rodiny, kdy děti odcházely do služby. Z bohatších selských usedlostí od 15 let, od chudších podružských domácností někdy už v 7-8 letech. Čeleď podléhala hospodářově autoritě jako autoritě rodičovské. Hospodář dbal na bezúhonnost, zbožnost a mravnost všech členů rodiny. Čeleď na statku pracovala za stravu a byt, na konci čelední služby byla odměňována penězi. Čeleď pracovala na poli (orba, setí, sklizeň), na dvoře, starala se o dobytek. Byla to velmi těžká fyzická práce, pro kterou byli nejlepší mladí silní chlapci či muži. Při službě se učili hospodařit nebo se učili řemeslu. Začlenění čeledě do rodiny bylo důležitým prvkem tradiční předprůmyslové společnosti, protože neosobní služebný svazek se nahradil svazkem rodinným, což zajišťovalo stabilitu tehdejší společnosti. V době tovární průmyslové výroby společnost ztrácí stabilitu odosobněním vztahů na zaměstnanec-zaměstnavatel.

V podruží mohli na statku přebývat podruzi. Byla to varianta sociálního zajištění pro lidi, kteří nevlastnili půdu a žili tak na cizím statku. Mohli to být rodiny, které tvořily samostatnou poddomácnost. Mohli to být staří muži, kteří už nebyli schopni sňatku, dále staré ženy z podobného důvodu. Zřídkakdy se do podruží uchyloval sourozenec dědice statku, který si nenašel svoji vlastní živnost. Pravděpodobně však odešel do podruží na jiný statek. Do rodiny podruzi patřili v případě, že chlebovali společně s hospodářem. Živili se sezónními pracemi v zemědělství jako nádeníci, pomoc v řemesle.