Kombinované formy a volné formy

 Otázka č.26

Kombinované formy a volné formy

a) cyklické formy - věty, které jsou uzavřené, samostatné, lze hrát samostatně (suity, sonáta)

- Nižší cykly

- Mezityp – cyklus samostatných jednovětých skladeb

- Vyšší cykly – suitový

kombinované formy - složená jednovětá skladba, obsahuje v sobě dvě či více forem základní (5 dílná)

- taková forma ztrácí vnější znaky cyklu

b) rozdělení: - dvoj, troj a vícedílné – 1) dle členitosti (počet forem)

2) dle způsobu sestavení jednotlivých zakl. forem uvnitř komb. forem

nepravé - blízko k cyklickým formám (přechod mezi cyklickými formami a mezi pravými kombin.form.)

cyklus attaca – jeden díl následuje ihned za druhou bez přestávky, každá věta je samostatná, má svůj

závěr – B. Smetana – Má Vlast – Tábor, Blaník

cyklická sestava pomocí spojek (mezivět) – mezi jednotlivými částmi místo závěru je připojena spojovací

část, jejímž prostřednictvím naváže další věta, jednotlivé díly jsou zcela samostatné

(A. Dvořák – housl. koncert a moll)

pravé - samostatnost jednotlivých částí se již ztrácí

sestava z neuzavřených vět nebo dílů – některá věta – ponechána bez uzavření, nemá spojku, závěr. Druhá

vyplyne, věty ztrácí samostatnost (Mozart – fantazie g moll pro klavír – adagio vplyne do allegra)

sestava z prolínajících se neukončených dílů – nechybí jen závěrečný akord (takty), ale i části, v symfonických

básních, program. overturách (Beethoven – c moll – 3. a 4. věta)

Kombinované formy měly i své předchůdce:

Francouzská overtura - Lullyovská PRP – není repríza, ale nová hudba, užíval ji i Bach, Handel

Italská overtura - sinfonia – největší rozvoj Neapol RPR

Novodobé kombinované formy – dle počtu částí

1) dvoudílná kombinovaná forma – hrozí slabší soudržnost dílů, proto je nutné snižovat kontrast mezi jednotlivými díly,

vhodné je vyplynutí prvního dílu do druhého

a) vyrovnané – oba úseky jsou stejně dlouhé

b) nevyrovnané - úvod 1. věty pomalý, potom sonátová forma – je obohacena

o úvod, spojku, codu (kombin. form.)

2) trojdílná kombinovaná forma - a) vyrovnaná – stejně dlouhé díly

b) vyvážená – střední díl je kratší, krajní stejně dlouhé

c) nevyrovnaná – jiná délka

c) volné formy - bez přesné stavby, charakteristická je nespoutanost, chaos, hudba plyne stále kupředu, s motivy

se nepracuje, chybí propojenost celku, témata se vynoří bez přípravy, potom zanikají nezpracovány

- forma působí improvizačně, větné díly se spíše k sobě přistavují

- užití této formy je často vyvoláno mimohudebním dějem, náladou autora (zklamání, deprese..)

- roztříštěnost, nesourodost – nebezpečí rozpadu

- někdy na volnou formu napovídá i název – fantazie, meditace, jindy ne (rapsodie, nokturno)

improvizace - hra bez přípravy