Vývoj instrumentální hudby

VÝVOJ INSTRUMENTÁLNÍ HUDBY

Pravěk

• Dochovaly se primitivní bicí nástroje

Řecko

• kythara, lyra, harfa, aulos, panova flétna, syrinx, vodní varhany – řecký vynález ze 2. st. př.n.l.

Středověk

• strunné drnkací: loutna, lyra, harfa – smyčcové: fidula (předchůdce houslí), zobcová a příčná flétna – různé bicí nástroje. Nástroje nejprve sloužily jako doprovod ke zpěvu. Samostatná instrumentální hudba existovala od pozdního středověku

Renesance

• dechové nástroje: zobcová flétna, předchůdci fagotu, trubky, pozounu

• smyčcové nástroje: housle – velmi populární byly různé druhy viol, různé druhy louten

• klávesové: cembalo, spinet

• vedoucí postavení má hudba vokální

• renesance tvoří předěl ve vývoji instrumentální hudby směrem k její samostatnosti, hudebníci se sdružují do skupin náhodně – jen k určitým příležitostem

• formy:

  • fantazie – imitace a variace jednoho tématu

  • ricercar – imitační zpracování několika témat

Baroko

• hudba přestává být pouhým doprovodem vokální hudby a stává se samostatnou složkou.

• prosadil se způsob doprovázeného jednohlasu – generál bas = basso continuo (vyskytuje se ve všech skladbách v baroku) je to tzv. číslovaný bas – akordický, vede basovou linii a nad ní improvizuje harmonii podle čísel, jenž udal skladatel. Basová linka akordického nástroje je zdvojena violoncellem či jiným basovým nástrojem (fagot).

• Formy:

  • Sonáta – vznikla kolem roku 1600 jako protiklad k vokální skladbě – kantáta.

  • Concerto grosso

  • Suita

  • Fuga

Klasicismus

• Sloh je lidovější, melodika je periodická

• Harmonie je jednodušší, vychází ze základních funkcí

• Mizí generálbas – harmonie je rozepsána do partů jednotlivých nástrojů orchestru

• Rytmika – přehlednější

• Instrumentace

  • hlavní melodiku zpravidla nesou smyčce a dřevěné nástroje

  • žestě tvoří harmonickou výplň

  • bicí – tympány – zvýrazňují vypjatá místa

  • rozvoj agogiky (tempo) a dynamiky

• hudba působí radostně

• formy:

  • sonátová forma

  • cyklická sonátová forma

  • symfonie

  • koncert

Romantismus

• základem romantismu je cit

• důraz na obsah i výraz (viz symfonická báseň)

• melodie – typický melodický oblouk, citovost a prožitek někdy spadá až do sentimentu

• rytmika – bohatá – trioly, nepravidelné rytmy

• harmonie – bohatá, užívá se chromatika, septakordy, časté modulace

• instrumentace – využívá všech barev jednotlivých nástrojů, vše je podřízeno atmosféře skladeb

  • zdokonalení nástrojů

  • nové nástroje – saxofon, anglický roh

• orchestr se rozšiřuje

• formy:

  • symfonická báseň

Impresionismus

• Dává přednost zvukové barevnosti – líčení atmosféry

• Dochází k uvolnění harmonie

• Využití chromatiky, diatoniky, celotónových řad

• Zařazují se nové nástroje – celesta, harfa, zvonky

• Základem jsou smyčce doplněné dřevy a žesti

• Instrumentace je nezvyklá, nová, vše je podřízeno vyjádření atmosféry, nálady