Sonátový cyklus

 Otázka č.12

Sonátový cyklus

a) cyklus = kruh - je to označení pro skupinu skladeb, které něco spojuje (např. nástrojové obsazení, forma, žánr)

a které autor chápe jako celek

Rozlišujeme několik druhů cyklů

1) nižší cykly – poměrně volný, jednotlivé skladby – zcela samostatné –

a) sbírka např. písní

b) řada skladeb

2) mezityp – přechod mezi nižším a vyšším cyklem – cyklus samostatných jednovětých skladeb, např. Musorgskik – Kartinky

3) vyšší cykly – jednotlivé skladby (části) jsou úzce spjaty v jeden celek

a) suitový cyklus

b) sonátový cyklus

Nižší cykly - sbírka - nepatrná souvislost mezi skladbami (více autorů)

- řada - spojuje forma, žánr, jsou stejnorodé, chybí tonální plán – každá v jiné tónině!

- př. A. Dvořák – slovanské tance – možnost hrát skladby zvlášť, jeden autor

Mezityp - mezistupeň mezi oběma typy

- sdružuje nejméně dvě věty (preludium + fuga), doplňujích se vzajemným kontrastem (rych+pom.)

- jsou-li všechny věty v jedné tónině = vyšší cyklus – nemusí však být, je-li motivická propojenost,

řad, program a není-li možné části prohazovat (např. Smetana – Má vlast)

Vyšší cyklus - větší motivická propojenost, tonální osa  první a poslední v jedné tónině

suita - hl. forma renesance a baroka, prapůvod suity tvoří dojice kontrastních tanců – pomalý, rychlý –

pavana, galiarda, danz, nachdaz (?). Suita vzniká ke konci 16. století sdružením několika tanců

v celek – postupně sloužily spíše k poslechu než k tanci – dochází ke stylizaci

- základ – 4 kontrastní tance: allmande, courante, sarabanda, gigue + tance vložené mezi

sarabande a gigue – menuet, bourré, gavota, coure, atd..

allmande - dvoudobý, pomalý, polyfonní, vznik Německo – do Francie

courante - třídobý, původně rychlý, ve stylizací předtaktí pomalejší

sarabanda - nejpomalejší, homofinní, třídobý, bez předtaktí, španělský původ, slavnostní ráz

gigue - třídobý, předtaktí, polyfonně vedené hlasy na způsob fugy

vložené tance – 3 doby rychlé – canarie, passied (paspije)

3 doby středně pomalé – menuet, biciliona, coure

3 doby pomalé – musset, polonaise

2 doby rychlé – bourre, gavotta, rigadone

netaneční části – na začátku nebo na konci – preludium, sonáta, sinfonia, allegro, toccata

uvnitř suity – Air, fuga, passacaglia, chaccona,

- suita má promyšlenou stavbu, gradaci a jednotnou tóninu

- převážně dvoudílná forma (vyjímečně trojdílná), v průběhu tanců dochází k modulaci do

dominantní tóniny a zpět, pro solo nástroje i orchetsr (Handel – vodní hudba)

sonátový cyklus - název sonáta poprvé použili italští skladatelé, např. Giovanni Gabrileli

- vznik ze sousloví „Canzona da sonar“, tj. píseň hraná na hud. nástroj

- v baroku pojem sonáta vyl nevyhraněný

- př. Scarlatiovská sonáta je jednovětá tzv. essercizy, Bachovy s. jsou některé 3, jiné 4 věté