Sonátový cyklus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
klasická 4 větá sonáta – se objevuje ve Vídni okolo r. 1740, východiskem byla ital. overura – přidala se
další část
schéma: 1. věta – rychlá dramatická v sonátové formě
2. věta – pomalá zpěvná
3. věta – taneční (menuet), Beethoven – scherzo v 19. stol., národní tance – Lander.mazurka
4. věta – rychlá, u Beethpovena v rondu
- cyklus však nemusí končit rychlou větou
- sestava není nahodilá – musí být kontrastní, v sonátovém cyklu by alespoň 1 věta měla být
v sonátové formě
- skladatelé často cyklus sjednocují – v poslední větě užívají reminiscenci (vzpomínání) na jednu
z uplynulých vět, někdy témata přecházejí z jedné věty do druhé, např. hl. téma první věty může
být po úpravě použito jako téma vedlejší – je to tzv. „cyklický princip“ – dílo je propojené,
celistvé
tonální plán - pevně daný – první a poslední věta ve stejné tónině, popř. stejnojměné, tzv. tonální osa
- prostřední věty bývají v příslušných tóninách – paralelní, dominantní
odchylky - může mít (son. cyklus) různý počet vět – nejméně dvě
- existují i jednověté son. cykly – vnějškovně jednotné, ale uvnitř složeny z různých částí, které
svou náplní odpovídají větám sonát. cyklu. Někdy jsou spojeny části cyklu - attacou