Variační formy instrumentálního kontrapunktu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Otázka č.11
Variační formy instrum. kontrapunktu
a) kontrapunktické variace: - ciaccona, passacaglia, vznikají tak, že skladatel stále opřádá ostinátní (stále se opakující) téma
v basu novými a novými kontrapunkty
charakteristické variace: - jsou opakem kontrapunktických variací – soustředí se na téma a obměňují ho po stránce
melodické, rytmické, harmonické, formové, stylizační.
b) ciaccona, passacaglia - vyrůstají ze starých lidových tanců stejných názvů. Tance jsou pomalé v třídobém taktu
s ženskými závěry. Ve španělské ciacconě se odrážejí vlivy americké (mexické)
- princip nekonečného opakování pochází z „kramářské“ písně
- neustálým opakováním připomínají také modlitbu růžence
- Téma v ciaccone, passacaglia – byvá v basu (perioda 4-8 taktů) ,může být i variováno, ale
nekrátí se, může též přecházet do jiných hlasů, ale nesmí zmizet
- skladba je často v jedné tónině, ale může též modulovat. Skladatelé barokních cacc., pass..
dbají na kompoziční linii, průběh a celkové skloubení jednotlivých variací. Dbají na přirozený
pohybový, dynamický a zvukový růst. (od jednoduchých rytmických tvarů akordů ke složitějším).
- bývají v barokní literatuře jako část cyklu samostatných jednovětých skladeb (preludium, fug,
ciaccona) nebo v suitě (na závěr jako vrchol).
d) variace ornamentální
variace charakteristické
variace volné - viz otázka č. 24
c) To nechce - prý je to moc speciální