Vývoj jazzu v Evropě
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Vývoj jazzu v Evropě
Francouzský chanson
středověký a moderní chanson
moderní šansony vznikaly ve druhé polovině 19.století ve francouzských kabaretech
rozsáhlejší umělé písně, které většinou reflektují osobní život interpretů, nebo životní hodnoty a události, častým tématem je také láska
doprovázen na klavír, nebo celým orchestrem(širší instrumentální skupinou)
textaři byli často básníci - poetické texty
francouzský šanson: Édith Piaf, Charles Aznavour, Gilbert Bécaud
v ČR se šanson rozvíjel od 30.let 20.století - Hana Hegerová
Revue
hudebně dramatický žánr zábavného charakteru s jednoduchým dějem
střídají se mluvené, hudební, písňové, taneční a herecké výstupy
nástroje: piano, trumpeta, basa, bicí, saxofon - častý vícehlas
čeští autoři:
-
Jiří Suchý, Jiří Šlitr - Lední revue, Zuzana je sama doma
-
Voskovec, Werich - West pocket revue
-
Jaroslav Ježek - Stonožka
Saxofon
jednoplátkový dechový dřevěný nástroj
k dechovým nástrojům patří kvůli stavbě a způsobu hry
využití v jazzu
vynalezen roku 1840 v Belgii - Adolphe Sax
-
navrhl 14 typů, některé nebyly dodnes konstruovány
-
měl znít dobře v nízkých polohách a kombinovat dobrou ovladatelnost dřevěných nástrojů s masivním a razantním tónem žesťových nástrojů
-
původně využíván ve vojenských kapelách
Typy: Sopránový, Altový, Tenorový, Barytonový
materiál: mosaz(téměř všechny). bronz(plnější tón), niklové stříbro
styl hry - technika závisí na stylu(jazz, rock,...) a na tónu, který chce být schopen zahrát
techniky:
-
growling - chrčení, vrčení za pomoci hlasivek
-
glissando
-
multiphonics - více než jeden tón zároveň
Saxofonisté - Charlie Parker, Felix Slováček, Sonny Rollins, Stan Getz, John Coltrone
Kabaret
Malá scéna se zábavným, humoristickým, hudebním nebo tanečním programem, obsahuje šansony, skeče.
Program se skládá z jednotlivých hudebních, pěveckých, tanečních nebo scénických výstupů. Programem provází konferenciér.
Kabaretní písně (původně psané pro kabaret) bývají také označovány termínem kabaretní kuplety.
Lehčí kabaret s převažujícím hudebním programem pak také bývá označován slovem šantán (z francouzského café chantant – kavárna se zpěvem).
První kabaret vznikl v 80. letech 19. století v Paříži (Chat Noir (Černý kocour) v r. 1881). Začátkem 20. století byl velmi rozšířený v německy mluvících zemích.
Předchůdcem byly les Caveaux, kde autoři prezentovali svá díla - poezie, literatura, divadlo - bylo těžké se tam dostat, začaly vznikat Coguette(nálevny)
Zakladatelé prvního kabaretu - Rodolphe Salis a Emil Godeman
Stejně tak známým je Moulin Rouge ("červený mlýn") v pařížské čtvrti Montmartre - kolébkou kankánu.
Kabarety devatenáctého století zažívaly největší rozmach především v hlavních městech: Mnichov (Elf Scharfrichter - Jedenáct katů) , Berlín (Buntes Theater - Pestré divadlo) , Paříž, Vídeň (Simpl Carla Farkase a Fritze Grünbauma), ale i New York.
Z Ameriky pochází i pověstná burlesque show - varieté.
Každý kabaret měl svou vlastní tvář a prezentoval se jinak. Někteří se snažili o ryze intelektuální zábavu, ale nesklidili valný úspěch. Klesla zábava, což již lidi nelákalo. A právě nespoutanost byla největším lákadlem. Žádné předpisy a pravidla. Žádné striktní scénáře, mnohdy ani opona.
Mezi ty nejslavnější patřili například U Zlatého soudku, U Rozvařilů, U Bažantů či U Bucků. Mohli se chlubit stálým repertoárem, programem.