Historie tiskáren

JEHLIČKOVÉ TISKÁRNY

Na rozdíl od tiskáren využívajících FFC technologií tisku (Fully Formed Character) tvoří tyto tiskárny jednotlivé znaky výběrem z borové matice. Jednotlivé body jsou na papír nanášeny jehličkami tiskací hlavy. Protože proces tisku jednotlivých znaků probíhá po řadě za sebou, nazývají se tyto tiskárny také někdy sériovými tiskárnami, nebo SIDM (Serial Impact Dot - Matrix Printer).

Všechny tyto tiskárny používají pro tisk elektro-magnetickou tiskací hlavu. Jehličky jsou pomocí magnetů a elektromagnetů vystřelovány vpřed a z barvící pásky přenášejí na papír jednotlivé body. Dříve byly běžné tiskárny se 7 a 12 jehličkami, dnes se používají hlavně 9, 18 a 24 jehličkové hlavy.

Pro tisk textu platí, že každé písmeno je definováno uvnitř matice, např. 9x9 nebo 9x8 bodů. Hlava tiskne buď jednosměrně zleva doprava, jeden znak za druhým, nebo obousměrně, tzn. zleva doprava a následně zprava doleva. Druhý způsob tisku zvyšuje podstatně výkon tiskárny, protože odpadá mrtvý čas potřebný na vrácení hlavy do výchozí polohy.

Protože jehličky jsou velmi tenké - jejich průměr se pohybuje mezi 0,2 až 0,3 mm - jsou na vytištěném písmu zřetelné jednotlivé body, zvláště tiskne-li tiskárna v režimu „Draft“, nebo též „DPQ“ (Data Processing Quality). V kancelářích se často setkáváme s požadavkem na lepší kvalitu písma, podobnou kvalitě psacího stroje. Proto byla zavedena vyšší kvalita tisku, tzv. „NLQ“ (Near Letter Quality).Devítijehličková tiskárna dosahuje této kvality tak, že každou řádku píše dvakrát přičemž při druhém průchodu hlavy se umístění jednotlivých bodů sotva znatelně posune, takže alespoň zčásti překryjí styčná místa bodů z prvního průchodu. Za dosažení lepší kvality dokumentů se platí poloviční rychlostí tisku.Osmnáctijehličkové tiskárny dokáží vytisknout dokument v NLQ kvalitě jediným průchodem hlavy. V grafickém módu nedosahují osmnáctijehličkové tiskárny o nic lepší rozlišovací schopnosti, ale jsou znatelně rychlejší než jejich, mimochodem také znatelně levnější, devítijehličkové sestry.

Aby se dosáhlo ještě vyšší kvality tisku, přešlo se k dvacetičtyřjehličkovým tiskárnám. Hlavy těchto tiskáren mají zpravidla dvě řady jehliček, vzájemně posunutých (dual in-line). Jehličky mají průměr zpravidla od 0,2 do 0,25 mm. V grafickém módu jsou tyto tiskárny schopny psát s rozlišovacích schopností mezi 180 a 216 dpi vertikálně a 240 až 360 body horizontálně.

ŘÁDKOVÉ TISKÁRNY

Místo tisku znaku po znaku mohou některé tiskárny tisknout i řádek po řádku a přitom celý řádek najednou. Doba si vynutila vývoj řádkových tiskáren, které lze rovněž zahrnout do kategorie tiskáren maticových. Mají tu výhodu, že mohou tisknout nejen omezený počet znaků umístěných na pásku, ale všechny možné myslitelné znaky a grafiku. Zvláště vhodné jsou pro tisk čárkového kódu. Nejznámějšími představiteli těchto tiskáren jsou tiskárny s tiskovými kladívky uspořádanými v řadě. Kladívka jsou podstatně jakési kovové jazýčky, na jejichž konci je umístěna malá kulička z obvzlášť odolného materiálu. Tato kulička vytiskne na papír jeden bod. Za tím účelem se musí kladívko pohnout dopředu a to se provede, podobně jako u jehličkových tiskáren, vybuzením elektromagnetu. Zařízení, která zaujímají čelní postavení na trhu, používají principu „Stored Energy“. Kladívka jsou v klidové poloze držena silným permanentním magnetem. V opačném směru působí pružina. Proudový impuls procházející cívkou elektromagnetu zruší na okamžik vnější působení permanentního magnetu a silou pružiny je kotva uvedena v pohyb proti barvící pásce a papíru.