Přenosová média (měděné a optické kabely, bezdrátový přenos)

pro přenosy dat lze využít i šíření elektromagnetických vln v rádiové části spektra - díky svému šíření prostorem tyto vlny nevyžadují žádnou "pokládku" přenosových cest jako "drátová" přenosová média, což je jejich obrovskou předností. Na druhou stranu se vlastnosti rádiových vln mění v závislosti na použité frekvenci - při nižších frekvencích tyto vlny sice dokáží "obcházet" všelijaké terénní překážky, ale jejich "síla" rychle klesá se vzdáleností od vysílajícího zdroje. Vlny vyšších frekvencí zase mají tendenci šířit se více přímočaře, a lze je tudíž mnohem lépe směrovat, resp. přesněji zacílit na určitý konkrétní cíl. Na druhou stranu s rostoucí frekvencí jsou rádiové přenosy citlivější na atmosférické podmínky, například na déšť či mlhu, smog apod.

Microwave transmissions (mikrovlnné přenosy)

jako "mikrovlnné" se obvykle označují rádiové přenosy na frekvencích nad 100 Mhz. Při těchto frekvencích již je možné soustředit energii rádiových vln do poměrně úzkého svazku a ten cíleně nasměrovat (pomocí vhodné parabolické antény) na konkrétní cíl. Ten ale musí být v dosahu přímé viditelnosti, protože takovýto svazek jen velmi těžko či vůbec nedokáže obcházet ani procházet terénní ani jiné překážky, například budovy. Jelikož se takovýto svazek šíří po ideální přímce, vadí mu i zaoblení zemského povrchu. Proto se v praxi umisťují vysílače i přijímače na vhodně vyvýšená místa, například na anténní stožáry či věže. Kvůli zakřivení zemského povrchu a terénním překážkám se pak musí budovat mikrovlnné přenosové trasy na větší vzdálenosti jako řetězce přijímačů a vysílačů, které fungují jako retranslační stanice.

Infrared transmissions (infračervené přenosy)

přenosy pomocí vln v infračervené části spektra jsou dnes oblíbeným řešením na velmi krátkou vzdálenost, například pro komunikaci mezi notebooky, tiskárnami, mobilními telefony, osobními organizéry atd. Infračervené vlny neprostupují skrz překážky, a tudíž přenosy v jedné místnosti nemohou ohrozit eventuelní souběžný přenos v jiné místnosti (a ze stejného důvodu jsou i relativně odolné vůči vnějšímu odposlechu). Na otevřeném prostranství, mimo budovy, však infračervené přenosy nejsou použitelné, protože naše slunce svítí v infračervené části spektra stejně intenzivně, jako v jeho viditelné části.

Lightwave transmissions (světelné přenosy, přenosy ve viditelné části spektra)

použití optických vláken představuje "vedenou" variantu přenosů ve viditelné části spektra, kdy světelný paprsek je veden optickým vláknem až na místo svého určení. Stejně tak je ale možné nasměrovat úzký paprsek světla ve viditelné části spektra (typicky pomocí vhodného laseru) a nechat jej šířit vzduchem. Takovéto laserové přenosové systémy jsou již ze své podstaty jednosměrné, a v praxi se proto používají dvojice "protisměrných" paprsků. Nevýhodou je relativně velká závislost na atmosferických podmínkách, které mohou změnit cílené nasměrování úzkého laserového paprsku tak, že mine svůj cíl.