Karel Hynek Mácha-máj hotovo (1)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Forma: Na začátku věnování (to, aby byla báseň dostatečně česká).
4 zpěvy, 2 mezihry:
I. zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do jezera. Motiv lásky a nevěry.
II. zpěv: Vilém ve vězení, úvahy o vině. Kontrast v čase – věčnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.
I. intermezzo: Půlnoční popraviště v přípravě na popravu Viléma.
III. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.
II. intermezzo: Nářek Vilémových druhů.
IV. zpěv (epilog): Po čase přichází poutník, autor se ztotožňuje, zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Závěr tragický.
1. zpěv Jarmila čeká u jezera na Viléma, ale přichází zpráva o jeho uvěznění a blízké popravě. Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera. Na začátku obraz májové přírody; rozhovor Jarmily s poslem = jediný dialog celé básně; 1. zpěv je zakončen zvoláním: "Jarmilo! Jarmilo! Jarmilo!"
2. zpěv Dozvídáme se z Vilémových vzpomínek, že se poté, co byl otcem vyhnán z domova, stal vůdcem loupežníků. Zamiloval se do dívky (Jarmila) a teprve, když zavraždil jejího svůdce, zjistil, že to byl jeho otec. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami viny (on není vinen, vinen je jeho otec a společnost), nad lhostejností světa k osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, kdy následuje představa prázdnoty, nicoty bez konce. Na toto téma zřejmě promluví i k strážnému, který si myslí, že je Vilém po smrti. Strážný se už dokonce života nezasmál. Do těchto úvah zaznívají žalářní zvuky a zvuk padajících kapek, jež symbolizují plynoucí čas ("A ustavičně kapky hlas svým pádem dále měří čas.") 2. zpěv tvoří téměř třetinu celé básně.
Intermezzo I. O půlnoci - sbor duchů na popravišti očekává svého mrtvého (Viléma)
3. zpěv Tímto zpěvem báseň vrcholí. Do protikladu je zde postavena krása přírody a lidský osud. Vilém je vyveden z města a lidé se sbíhají na malý pahorek blízko jezera. Vilém se naposledy dívá na krásy májové přírody, již má nyní opustit. Promlouvá s obláčky a žádá je, aby pozdravovali jeho zemi ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!"). Vilém je popraven, jeho tělo vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl. 3. zpěv končí zvoláním: "Viléme! Viléme! Viléme!"
Intermezzo II. Žalozpěv loupežníků nad ztrátou jejich pána.
4. zpěv Po 7 letech, na Silvestra, přichází poutník (autor) na místo Vilémovy popravy a v hospodě se dozvídá příběh o Jarmile a Vilémovi. Odchází, ale 1. máje se sem znovu vrací. Závěrem celé básně je politování nejen nad hrdiny děje, ale i samotným autorem - zvolání: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!" Oxymoróny (= vedle sebe slova, která nedávají smysl) - např. "mrtvé milenky cit", "umřelé hvězdy svit" → autor dává vyniknout "nic", které je po smrti.