Kašpar, Melichar, Baltazar_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Michel Tournier

Kašpar, Melichar, Baltazar

Výňatek

Umělecký text

„Když jsme po příchodu ke dvoru mluvili o hvězdě a svém pátrání, král Herodes se poradil se svými kněžími a označil za cíl našeho putování Betlém podle proroka Micheáše, který řekl: ,A ty, Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´ Ke třem otázkám, které si každý z nás klade, připojil čtvrtou – o svém nástupci, kterážto jej na prahu smrti mučí. Na tu má Betlém taky odpovědět, jak nám řekl. A pověřil nás jako své zmocněnce, abychom toho následníka poznali, uctili a pak se vrátili do Jeruzaléma a podali mu zprávu. Měli jsme opravdu v úmyslu poctivě vyhovět jeho žádosti, aby se nemohlo říci, že tento tyran, bez ustání klamaný a tupený, jehož každý zločin se dá vysvětlit – ne-li už ospravedlnit – proradností, byl ještě na smrtelném loži zrazen cizími králi, které velkolepě uhostil. Tu nám však archanděl Gabriel, který měl u jesliček roli velkého majordoma, doporučil, abychom na zpáteční cestě nešli přes Jeruzalém, protože jak nám řekl, Herodes chová vůči Dítěti zločinné úmysly. Dlouho jsme se dohadovali, jak se zachovat. Byl jsem zastáncem toho, abychom dostáli svému slibu. Byla to nejenom otázka cti, ale máme dostatečné zprávy o tom, jakých krajností se židovský král dopouští, když cítí, že byl znevážen. Kdybychom se vraceli přes Jeruzalém, mohli jsme ukolébat jeho nedůvěru a předejít velkým krutostem. Kašpar s Baltazarem však naléhali, abychom se Gabrielovým příkazům podvolili. Když projednou osvětlí naši cestu archanděl! volali. Byl jsem sám proti dvěma, nejmladší, nejchudší, nakonec jsem se podřídil jejich náhledu. Ale lituji toho a myslím, že si to nikdy neodpustím. A tak jsem se, princi Taore, nadosmrti pošpinil, protože jsem se ocitl v blízkosti moci.“

„Ale pak jsi byl v Betlémě. Jakého poučení právě o moci se ti tam dostalo?“

„Archanděl Gabriel, který bděl u lůžka Dítěte, mě na příkladu jeslí poučil o síle slabosti, o nezdolné mírnosti nenásilných, o zákonu odpuštění, který neruší zákon odplaty, ale nekonečně ho převyšuje. Neboť odplata předpisuje pomstě, aby nepřesáhla urážku. Odpuštění se jeví jako přechod od přirozeného hněvu k naprostému souznění. Království boží nebude nikdy zde či onde, dáno jednou provždy. Musíme k němu ponenáhlu vykovávat klíč, a tím klíčem jsme my sami. Položil jsem tedy k nohám Dítěte zlatou minci, na níž byla vyražena hlava mého otce, krále Theodéma. Byl to můj jediný poklad, jediný doklad stvrzující můj titul zákonného dědice trůnu v Palmýře. Tím, že jsem se ho vzdal, zřekl jsem se onoho království a vydal se hledat to, které mi přislíbil Spasitel.“