Kašpar, Melichar, Baltazar_V001_o

Výňatek

Neumělecký text

Romanopisec se může pokusit přepsat biblické téma jako svého druhu apokryf, „tajnou“ či „skrytou knihu“. O tento případ jde v románu Michela Tourniera Kašpar, Melichar , Baltazar (1980). Román se v tomto díle rodí z apokryfu, ale zároveň se sám proměňuje v jakýsi nový apokryf.

Mezi apokryfem a románem se vlastně už od starověku vyvíjel zvláštní vztah, plynoucí z okolnosti, že oba žánry zaujímají podobný postoj ke kanonickému textu. Zpravidla porušují hierarchii jeho prvků, přidávají prvky nové, interpretují události bez ohledu na církevní tradici nebo v opozici k ní. Obvykle rozvádějí to, o čem Bible mlčí nebo vypráví málo. Pozorujeme přitom zajímavý úkaz: román se v jedné své podobě rozvíjí z apokryfů, dají se však nalézt i četné doklady toho, že některé apokryfy vznikaly na základě románových příběhů. (…)

Také Tourniera tak jako apokryfy a výtvarné umění zajímá mnohem víc než rituální gesto (klanění se v románu přímo vůbec nepopisuje a je odbyto pouhou zmínkou) všechno to, co se skrývá za strohým biblickým „jeli“ – ony tajemné noci, ve kterých se poutníci blížili zjevení. Zajímá ho především to, co rituálnímu gestu, jednoznačnému ve svém smyslu, předcházelo, prostor a čas hledání a úzkosti, nejistoty a pochybností, přibližování a tajemství. A proto je také příznačné, že příběhy tří králů mu v románu nestačí, nýbrž že si vymyslí, respektive vypůjčí ještě krále čtvrtého – Taora, prince z Mangalúru.

(D. Hodrová, „Tajná“ kniha Tournierova)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.