Lišák Pseudolus_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Titus Maccius Plautus

Lišák Pseudolus

Výňatek

Umělecký text

5. VÝSTUP – Pseudolus, Kalidorus

Pseudolus Tak. A házeli jsme slova do děravé bečky. Já si však toho chlapa hezky vypůjčím a stáhnu z něho kůži ještě zaživa. Budeš mi muset taky trochu píchnout.

Kalidorus Udělám vše, co chceš.

Pseudolus Tak mi rychle sežeň schopného, mazaného chlapíka, který se nebude bát vykonat všechno, co já mu nařídím a řeknu.

Kalidorus Jaké máš plány?

Pseudolus To se brzy dozvíš, nebudem přece nudit diváky. Ty dnešní hry jsou k nepřečkání dlouhé a režiséři nevědí, kdy přestat.

Kalidorus (otráveně)

Jsou jako lékaři, co ordinují s oblibou silné prášky pro spaní.

Pseudolus Takže teď maž a přiveď posilu.

6. VÝSTUP – Pseudolus sám

Pseudolus Co teď? Vždycky je to stejné. Páni zatáhnou káru někam, a ty abys je z toho tahal. Slíbil jsem našemu mladému, že mu pomohu, ale jak? Kdyby tu někde nablízku tekla řeka, tak bych šel na most, opřel se lokty o zábradlí a díval na vodu. To je zaměstnání, při kterém se mně dostavují nejlepší nápady. Když nevím, kudy kam, a teď opravdu nevím, jdu k řece. Dokonce jsem na to téma složil báseň, dosud netištěnou. Protože to bude chvíli trvat, než se Kalidorus vrátí, tak vám ji přednesu, ať zabijeme čas. Představte si, že já tu stojím na mostě a vy tam dole jste řeka a plynete. Plyňte, prosím. (Ukloní se hluboce jako školák) Sonet o plivání z mostu do vody. Napsal Pseudolus, otrok.

Jsou věci, o kterých se nepřemýšlí,

a slušný člověk nemá ani kdy,

než naplivat si do své vlastní tváře,

to raděj plivat z mostu do vody.

Jaké je ticho nad plynoucí řekou,

jak je to hezké stát na mostě sám

a naklánět se dolů přes zábradlí

a šeptat vodě: plyneš, ale kam?

A chválím most a rovněž řeku chválím

a zírám za tím plivanečkem malým,

jak plyne dál, až k moři doplyne.

Tiše a něžně na vodu se dívám,

svůj chleba jím a svoje písně zpívám,

není jich příliš, chleba taky ne.

Výňatek

Neumělecký text

Druhé tvrzení, které bych rád poněkud doložil, je, že humor je v jádře povahy lidové. Například ani Laertes, ani Fortinbras, ani král Claudius se nemohou vykázat takovým smyslem pro humor jako oni pověstní dva hrobníci z Hamleta; to neplyne z toho, že by Shakespeare považoval hrobaře za obzvláště směšné, nýbrž spíše z toho, že si uvědomoval jeden velmi reálný fakt: že hrobaři sami daleko spíše špásují než rytíři a králové; nebo obecněji řečeno, že chudí lidé jsou ochotnější k legraci než bohatí lidé. Tím není řečeno, že chudoba je komický nebo rozjařující stav, který osoby jím zachvácené neodolatelně dráždí ke smíchu. Rovněž nelze mít za to, že by bída, nezaměstnanost, hlad a útisk podněcovaly chudáky k rozpustilosti a nezkrotnému veselí. Chudoba, kterou zde míním, je relativní; je to bezstarostnost lidí, kteří mají dvě zdravé ruce a k večeři aspoň kus chleba s tlačenkou. Ručím za to, že tři zedníci nadělají víc špásů než čtrnáct ministrů. Dva šoféři si řeknou na potkání něco legračnějšího než dva bankovní ředitelé. Listonoš je větší šprýmař než ředitel pošt a telegrafů. Primátor města Prahy nemá mysl tak nakloněnou k stálému laškování jako městský zřízenec. Jakmile se člověk stane pánem, rozhostí se v něm jakási zasmušilá důstojnost. Pán se někdy nechává bavit; lid se baví sám. Pán někdy vypravuje anekdoty; lid je vykonává činně.