10 Proměna

Proměna – Franz Kafka

Děj

Řehoř Samsa (pracuje jako obchodní cestující – dennodenně na cestě, musí si hlídat spoje, špatné stravovací návyky) se jednou probudí ve svém pokoji v posteli jako brouk. Ležel v posteli na zádech na krovkách a nemohl se napřímit. Máma mu ťuká na dveře pokoje, že je čas jet do práce. Stěžuje si sám sobě, že tuto práci dělá pouze kvůli rodičům (dluží peníze šéfovi), jinak by dal dávno výpověď. Musí už vstát, ale nejde mu to. Otec ťuká a vybízí ke vzbuzení a odchodu do práce. Nevadí mu vůbec, že je v boučím těle, jen myslí na to, aby se včas dostal do práce. Snaží se stále zvednout z postele. Matka opět za dveřmi, snaží se zjistit, proč Řehoř nevstává, nikdo se jí neozývá. Najednou v ranních hodinách přijde na návštěvu pan prokurista, jde mu otevřít služka Anna. Řehoř se svalí z postele a je na zemi. Ptá se po Řehořovi, neodjel totiž vlakem do práce. Otec opět jde za dveře a vybízí Řehoře. Řehoř řve přes dveře: přijdu hned, ale zdá se, že ho nikdo neslyšel/ nerozuměl mu. Už tam ťuká i sestra Markéta. Řehoř mluví a vysvětluje situaci, ale nikdo ho neslyší. Matka si myslí, že je Řehoř nemocný, protože přes dveře slyší zvířecí hlas, posílá Markétu pro doktora; otec posílá služku pro zámečníka. Řehoř se rozhodne, že se pokusí otevřít dveře. Zkouší je otevřít čelistmi. Odemkne, rodina a prokurátor ho spatří v jeho nové podobě. Matka se skácí k zemi, omdlela. Řehoř začal couvat zpět do pokoje, toto nechtěl. Na zdi visí jeho fotografie, kde je jako poručík. Řehoř prokuristovi vše vysvětluje, stále nechápe, že mu nikdo nerozumí. Myslí, že předtím mu matka nerozuměla, protože má chrchel. Prokurista v šoku a úzkosti odchází pryč z bytu. Matka volá o pomoc. Otec bere do ruky hůl a říká: jen to zkus se přiblížit. Jde za ním. Otec ho skřípl ve dveřích, bok měl rozdrásaný, na dveřích zůstaly skvrny. Nohy některé ve vzduchu, některé přimáčklé k podlaze. Otec ho nakopl, tekla z něj krev, zavřel ho v pokoji. Až večer se probudil z mrákotného spánku. Slyšíme matku se modlit. Markétka chce dát Řehořovi do pokoje misku mléka, které má rád. Řehořovi, ale v podobě brouka, mléko vůbec nechutná. Řehoř chodil po pokoji na podlaze sem a tam, bál se vlastního pokoje. Dobře se cítil akorát zalezlý pod pohovkou. Nechce svým zjevem ubližovat rodině. Markétka sděluje, co všechno Řehoř spapal. Zjišťujeme, že když mu na talíř dala věci, co má rád (něco s mandlemi, chleba z máslem), tak vše nechal. Když mu ale dala na talíř zbytky (starý sýr), vše snědl. Rodiče si myslí, že jim Řehoř nerozumí, protože oni jemu ne. Řehoře vidí jako starost navíc, způsobuje jim problémy. Otec řekne rodině, že celá léta šetřil a že má nějaké peníze v záloze, ale nestačí na to, aby nemuseli do práce. Musí si peníze vydělat. Řehoř si v duchu říká, že jeho rodina přece nemůže jít do práce. Otec už pět let nepracuje, je už starší. Matka trpí záduchou, proleží u okna na lehátku s astmatickým záchvatem hodiny. Sestře je jen 17, musí hrát na housle a věnovat se sobě, ne chodit do práce. Když matka žádá služku, aby odnesla talíř od dveří, služka má záchvat hysterie, že se ho bojí, že se zavírá, aby za ní nevlezl do pokoje (asi v bytě má vlastní pokoj, kde bydlí?) a žádá, jestli může odejít (= dát výpověď formálně). Matka s Markétou musí tedy zastat práci služky. Matka tvrdí, že to zvládne, hlavně ať Markéta trénuje na housle. Řehoř si slíbil, že Markétce vydělá peníze na konzervatoř (chtěl ji to říct o vánocích). Řehoř se naučil lézt po stěnách a po stropě, podlaha už ho nebaví; také neuměl být v klidu a jídlo ho už netěšilo. Na stropě vysíval rád, byl tam šťastný. Rodina slyší nějakou ránu, v pokoji se něco stalo. Řehoř spadl ze stropu, ale, co Markétka vlezla do pokoje, běžel se před ní schovat pod pohovku. Markétka navrhuje odklidit nábytek z pokoje, aby měl Řehoř více prostoru na lezení. Markétka se přeřekne a řekne, že Řehořovi nosí žrádlo, místo jídla. Otec pochvaluje Markétu, že je užitečná, starostlivá. Matka zjistí od Markétky, že má jednu nohu ještě zraněnou, chce ho okamžitě vidět, je to přece její syn. Otec nařídil, že do pokoje za ním může pouze Markétka a nikdo jiný a odejde na pracovní pohovor na zřízence bankovních závodů. Jakmile odejde, matka do pokoje stejně vleze, Řehoř je jako vždy zalezlý pod pohovkou; s Markétkou odklidí nábytek. Matka si je tím nejistá, protože odklizením mu můžou dát najevo, že už s ním nepočítají. Řehoř se stěhováním nesouhlasí, oddaluje ho to od jeho člověčího já a je vlastně taky rád, že mu překážky (nábytek) znemožňují lézt všude, kde se mu zamane. Odklidí veškerý nábytek, nechají jen pohovku. Řehoř je rozčílen, neví, jak nábytek zachránit, vyleze na obraz, který visí na stěně a přimáčkne se na sklo, co na obrazu je. Hezky ho to chladí. Matka, když ho spatřila, dostala šok, Markétka běží pro nějaké léky. Řehoř uteče z pokoje a zběsile lítá po stropech a stěnách. Otec přijde z práce a spatří Řehoře, hází na něj jedno jablko za druhým. Jedno jablko se mu vrylo do masa na hřbetě a zůstalo tam. Otec si stěžuje na finanční situaci, práce mu nevydělává tolik, zvažuje, že přijme nějaké nájemníky, mají až moc velký byt. Řehoř toho poslední dobou moc nenaspí, leze furt po stěnách. Řehoř je nešťastný, že rodině nemůže dopřát ten život, který měli, když chodil do práce a vydělával peníze. Jednoho rána je v rodině hádka, matka vlezla do pokoje místo Markéty (uklidila pokoj) a Markéta je naštvaná, stejně tak i otec, který dovolil vstup za Řehořem pouze Markétě. Nová služka řekne, že se do pokoje nebojí vejít, a že se úklidu tam klidně ujme, přirovnává to ke klícce. Navíc se dozvídáme, že rodina má už podnájemníky, kterým služka chystá zrovna snídani (dříve o nich zmínka zatím nebyla). Služka Řehoře oslovuje: ty starý hovnivále, nemá k němu vůbec žádnou úctu. Vyhrožuje mu, že ho bací židlí až uslyší andělíčky zpívat. Služka začne stěhovat přebytečné věci od podnájemníků (tři vousatí pánové, co si potrpí na pořádek) a uklízí je do Řehořova pokoje. Je večer a rodina s pány se sejdou v kuchyni, matka s Markétou přinesou jídlo na stůl a zdá se, že celá rodina podnájemníkům podlézá. Markétka hraje ve svém pokoji na housle, podnájemníci si vyžádají, aby přišla trénovala vedle nich, hra se jim líbila. Hudba v obýváku, nebo kuchyni se Řehořovi zalíbila tak, že ho vylákala z pokoje; otec se ptá, jestli se pánům hra líbí, odvětí, že ne až tolik, že to není k poslouchání. Najednou podnájemníci spatří Řehoře, otec vyšle důrazně podnájemníky do jejich pokoje. Podnájemníci dají výpověď ze svého pokoje a nic nezaplatí, ale ještě přenocují. Markétka je rozčílená, neříká mu Řehoř, ale obrovské monstrum a ptá se rodičů, že musí vymyslet, jak by se ho mohli zbavit. Oslovuje ho TO. Markétka ho už nesnese. Odůvodňuje si to, že to není Řehoř, ale prostě brouk. Řehoř je slabý, bolí ho celé tělo, nemůže se hnout z místa. Služka ráno přijde, říká vstávej hovnivále a zjistí, že umřel. Raduje se: lidičky, už je to chcíplý, tady to leží a už je to dočista chcíplý. Otec pronese, že může rodina poděkovat bohu. Řehoř dlouhou dobu nejedl, umřel na vyhladovění, jídla se poslední dny ani nedotkl. Podnájemníci vejdou z pokoje a jdou se podívat, zda je to pravda, otec je důrazně vyžene do jejich pokoje a pak i z celého bytu, už je tam nechce ani vidět. Podnájemníci odchází, rodina je sleduje, jak schází točivé schody dolů. Rodině se celkově uleví a plánují jít na procházku. Služka přijde za nimi a říká, že tam s tím nemusí mít starosti, že to odklidí. Otec přísným hlasem řekne, že je může ušetřit podrobností. Otec se rozhodne, že večer dostane výpověď. Pozůstalí si vyrazí za město na výlet tramvají a vše se v dobré obrací – optimističtí, těší se ze života. Otec plánuje budoucnost, která je dle něj slibná, všichni tři mají zaměstnání (matka a sestra někde prodávají), najdou si menší byt v lepší lokaci (to byl ještě Řehořův nápad). Smrt Řehoře je pro rodinu vysvobozením.