Křižáci_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Henryk Sienkiewicz

Křižáci

Výňatek

Umělecký text

Heinrich, komtur čluchovský, nejzašlejší nepřítel polského plemene, který se zapřisáhl, že rozkáže, aby tak dlouho před ním nosili dva meče, dokud nezbrotí oba v polské krvi, prchal teď všecek skrčen z pole, jako prchá liška z hájemství, obklíčeného lovci; pojednou mu vjel do cesty Zbyšek z Bohdance. Když komtur viděl nad sebou zdvižené ostří meče, vykřikl: „Erbarme dich meiner!“ (Slituj se nade mnou!) – a sepjal ve strachu ruce, ale mladý rytíř, když to uslyšel, nebyl již sice s to, aby zadržel ruku a rozmach, ale podařilo se mu ještě stočit meč a pouze naplocho udeřit do vypaseného, zpoceného komturova rtu. A hodil ho svému zbrojnošovi, který mu vložil na krk provaz a odtáhl jej jako vola tam, kam byli zahnáni všichni křižáčtí zajatci.

Ale starý Matěj stále hledal na krvavém bojišti Kunona Lichtensteina – a osud, toho dne ve všem pro Poláky šťastný, vydal jej konečně do jeho rukou v houštinách, v nichž se schovala hrstka rytířů, prchajících ze strašlivé porážky. Sluneční záře, která se odrážela od brnění, prozradila stihatelům jejich přítomnost. Padli ihned všichni na kolena a okamžitě se vzdali, ale když se Matěj dověděl, že je mezi zajatci veliký komtur Řádu, rozkázal, aby mu ho předvedli, sňal přilbu z hlavy a zeptal se:

„Kuno Lichtensteine, poznáváš mě?“

Kuno svraštil obočí, utkvěl pohledem na Matějově tváři a za chvíli řekl:

„Viděl jsem tě u dvora v Plocku.“

„Nikoli,“ odpověděl Matěj, „viděl jsi mě už dříve! Viděl jsi mě v Krakově, když jsem tě snažně prosil o život svého synovce, který za neprozřetelný výpad proti tobě byl odsouzen ke ztrátě hrdla. Tenkrát jsem učinil slib Bohu a zapřisáhl se na rytířskou čest, že tě znovu vyhledám a utkám se s tebou v boji na smrt.“

„Vím,“ odpověděl Lichtenstein a hrdě nadul ústa, přestože zároveň silně zbledl, „ale teď jsem tvůj zajatec a poskvrnil by ses hanbou, kdybys proti mně zdvihl meč.“

Matějova tvář se zlověstně stáhla a nabyla úplné podoby vlčí tlamy.

„Kuno Lichtensteine,“ řekl, „meč proti bezbrannému nezvednu, ale tolik ti pravím, že odmítneš-li boj se mnou, pak rozkáži, aby tě pověsili na provaze jako psa.“

„Nemám volby, postav se k zápasu!“ zvolal veliký komtur.

„Na smrt, ne do zajetí,“ zvolal varovně ještě jednou Matěj.

„Na smrt!“

A za chvíli se spolu střetli před tváří německých a polských rytířů. Kuno byl mladší a zručnější, ale Matěj předčil protivníka silou v rukou i nohou tak, že jej mžikem srazil k zemi a kolenem mu přitiskl břicho.

Komturovy oči zděšením vystoupily z důlků.

Výňatek

Neumělecký text

Velkokníže Vitold dokázal zformovat uteklé Litevce a Rusy, obratným manévrem se dostal křižákům do týla. Řádové vojsko se dostalo do obklíčení. Zahynul Ulrich von Jungingen, maršálci, komtuři a téměř všichni rytíři řádu. Někteří křižáci začali utíkat, mnoho z nich bylo dostiženo a zabito. Řád byl poražen, bitva skončila až k západu slunce. Všech 51 korouhví bylo ukořistěno a společně s darovanými meči se dostaly do krakovské katedrály. Poláci poté zničili křižácký tábor. Země po bitvě byla nasáklá krví, bylo slyšet volání umírajících. V bitvě zemřelo na 18 tisíc bojovníků.