Kronika česká_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Kosmas

Kronika česká

Výňatek

Umělecký text

Když do těch pustin vstoupil člověk, ať to byl kdokoli – neznámo s kolika lidmi –, hledaje příhodných míst k lidským příbytkům, přehlédl bystrým zrakem hory a doly, pláně a stráně a tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zařídil sídla, prvá založil obydlí a radostně na zemi postavil bůžky, jež s sebou na ramenou přinesl. Tehdy starosta, jehož ostatní jako pána provázeli, mezi jiným takto promluvil k své družině: „Druhové, kteří jste nejednou snášeli se mnou těžké trudy cesty po neschůdných lesích, zastavte se a obětujte oběť příjemnou svým bůžkům, jejichž zázračnou pomocí jste konečně přišli do této vlasti, kdysi osudem vám předurčené. To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám – jak se pamatuji – častokrát sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání příjemná. Vody jsou všude hojné a nadobyčej rybnaté. Zde se vám nebude ničeho nedostávati, protože nikdo vám nebude škoditi. Ale když takový, tak krásný a tak veliký kraj jest ve vašich rukou, rozvažte, jaké by bylo vhodné jméno pro tu zemi.“ Ti hned, jako z božského vnuknutí, zvolali: „Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?“

Tehdy starosta, jsa dojat touto předpovědí svých druhů, jal se z radosti líbati zemi, maje radost, že se má nazývati jeho jménem, pak vstal, a obojí dlaň zdvíhaje k nebeským hvězdám, takto počal mluviti: „Vítej mi, země zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná, kdysi v čas potopy lidu zbavená, nyní jako na památku lidstva nás zachovej bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení do pokolení.“

Výňatek

Neumělecký text

Mýtu o praotci Čechovi se smějí jen hlupáci

Na zlehčování starých českých pověstí má svůj díl kronikář Kosmas, ale také Alois Jirásek

Praha - Staré české pověsti jsou leckdy zdrojem ironie a výsměchu. A politikové si na tyto přes tisíc let staré báje vzpomenou jen v předvolebních dostizích, kdy se trumfují, kdo působivěji vystoupí s průvodem stranických přívrženců na horu Říp. Historik Dušan Třeštík však říká, že každý, kdo se českým pověstem vysmívá a mává rukou nad existencí praotce Čecha, riskuje, že se předvede jako nevzdělanec a hlupák. Třeštík právě dokončil studii Mýty kmene Čechů. „Pověst o praotci Čechovi je v povědomí Čechů zapsána jako jakási pohádka dobrá leda k nezávaznému vtipkování. Díl viny na tom má kronikář Kosmas (jeho Kronika vznikala na začátku 12. stol.), ale i Alois Jirásek,“ míní Třeštík. U Kosmy totiž Čechovi lidé spadnou jako z nebe – chybu přejal i Jirásek - a jediné, na co se zmohou, je to, že vylezou na Říp a pojmenují českou zemi. Málokdo podle Třeštíka ví o dalších dvou prokazatelných verzích tohoto příběhu: zmiňuje se o něm Dalimilova kronika (počátek 14. stol.) a pak i neznámá německo-česká světová kronika (konec 13. stol.). Ve své nejnovější studii proto historik dokazuje, že pověst není Kosmovým výmyslem, nýbrž autentickým svědectvím předkosmovských a zřejmě i předkřesťanských dob. Vypráví o tom, jak „lech“ jménem Čech z Charvátska spáchal vraždu a stal se psancem. Sebral proto svých šest bratří s čeledí a vydal se hledat novou vlast. Přišli do Čech a pod horou Říp si ji vzali rituálně do vlastnictví. „Říp tehdy opravdu tvořil střed kružnice o poloměru sedmdesáti kilometrů, jež představovala celé, z hory snadno dohlédnutelné Čechy,“ připomíná historik. Žil tedy praotec Čech, nebo nežil? Třeštík soudí, že je to vlastně jedno. Důležité je, že vznikl český kmen potomků sedmi bratří, v němž jsou si všichni rovni. Tohle vyprávění vtisklo podle Třeštíka vznikajícímu kmenu demokratickou ideu, jakousi první českou ústavu. A to tehdy nebylo samozřejmé. „Když přišli někam noví osadníci a podmanili si ty staré, tak jim nepřiznali stejná práva na zemi. To, že se vztahy mezi novými a starými usedlíky vyřešily demokraticky, je mimořádně důležité. A velmi k tomu přispěla i 'pověst-ústava'.“