Kuře melancholik_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Josef Karel Šlejhar

Kuře melancholik

Výňatek

Umělecký text

Zeptalo se děcko jednou Katly, proč se to má tak s tím kuřátkem. I odvětila Katla s úsměvem:

„Víš je to nějaký, melancholik', a proto je nemohou ti druzí vystáti.“

Děcku zaznělo to slovo cize, jalo se o něm přemítati. A srovnavši je se stavem věcí, vštípilo si to slovo do paměti s pojmem něčeho nespravedlivého a zlého, zároveň s pojmem nějakého velikého utrpení. Pod tímto pojmem jevilo se mu nadále, vůbec povržené kuře. A čím víc vtíral se mu výraz ten na mysl, tím víc byla jeho duše na straně povrženého kuřete...

Mladá paní zatím ujala se vlády v domě. Vše se řídilo jejím přáním, jejích rozkazů musilo býti slepě dbáno. A bylo těch rozkazů nemálo.

Děvečky jí nemilovaly. Vyjadřovaly se každé chvíle, že byly-li za nebožky tolik let, nepůjde to nyní ani tolik neděl. Katla pak pravila, že kdyby nebylo toho hocha, že odešla by hned.

Hošík pak se bál nové matky a zřejmě se jí stranil. Jedině při jídle musel býti v její společnosti. Sedávala s otcem na pohovce, těsně podle něho. Smutný a zaražený, jako ve snách svá sousta pojídaje, hošík pozoroval všechno netečně, jako odněkud zdaleka, jaksi tím způsobem, jak z ústraní na vás hledí králík, jednotvárně okousáváje svůj list, – zdánlivě bez účastenství, a přece neodvratnýma zrakoma, plnýma plaché, neustálé bázně, každé vaše hnutí sleduje. Tak hošík. A nic jiného neuměl si pomysliti o tom, jak se ti na pohovce k sobě chovali, než toto: Jakže to přijde, že jeho tatínek pořád tuhle objímá a líbá, vůbec chová se k ní tak pěkně a nějak zvláštně, co s nebožkou maminkou hrubě nakládal, sápával s ní často, křičel na ni a ošklivě jí nadával, natož aby ji někdy obejmul nebo políbil. – O svých myšlénkách se dlouho nikomu nezmínil. Až jednou, když ho Katla konejšila k spánku, šeptem na ni zavolal:

„Katlo!“ A sotva stařena se k němu přiklonila, vzal ji za krk a pravil s neobyčejnou vážností:

„Víte co, náš tatínek má tuhle radši, než měl maminku. Maminku huboval a tuhle líbá.“

A jako by jen to chtěl naznačiti, pustil zase krk Katlin a více nic neříkal; vlastně více ani zatím nechtěl mluviti a zavřel oči jako ku spánku. Katla políbivši ho na čelo, odešla a vyprávěla to děvečkám. Mluvily o tom dlouho do noci, zaplakaly si pro nebožku paní a zaplakaly nad sirotkem.

Výňatek

Neumělecký text

Do kin přichází Kuře melancholik

Vladimír Körner: „Film získal časem a čas mu bude pomáhat“

Příběh odkudsi z konce století, promlouvá k lidem konce tisíciletí

Jeden z nejočekávanějších českých filmů tohoto roku - Kuře Melancholik režiséra Jaroslava Brabce, který na scénáři spolupracoval s jedním z našich současných nejvýznamnějších spisovatelů a scenáristů Vladimírem Körnerem - mohou ode dneška vidět diváci v českých kinech. Odehrává se mimo dobové reálie na místě přesně neurčeném, kdesi v horách v Evropě, zhruba na přelomu minulého století, a neradostné osudy hlavních postav se zde naplňují v nadčasovém a hluboce lidském příběhu o nejzákladnějších věcech člověka.