Kuře melancholik_V001_o

Snímek vznikl na motivy stejnojmenného románu Josefa K.Šlejhara, který si Brabec zamiloval jako student. Rozhodnutí natočit film volně inspirovaný stejnojmennou povídkou uzrálo již téměř před osmi lety, v roce 1995 bylo Kuře melancholik připraveno k realizaci, ale těsně před začátkem natáčení byl projekt pro nedostatek financí zastaven. Léta strávená přípravami se však prý nakonec, podle slov režiséra, vyplatila. Konečná podoba scénáře vykrystalizovala na základě předchozích zhruba sedmi verzí, s dobou pak poskočila i technika, takže se mnohé z toho, co vidíme na plátně dalo lépe a snadněji realizovat. Například objektivy, jimiž byl film nasnímán, byly dovezeny přímo z natáčení velkofilmu Hvězdné války.

V roce 1998 se tedy natáčení filmu rozjelo podruhé a tentokrát již definitivně. Do kin tak nyní vstupuje vizuálně velmi zajímavý snímek se silným příběhem, jehož obsahová i obrazová podoba vychází z emotivně silné atmosféry literární předlohy a který se z romantického optimistického vyprávění plného barev, pozitivních emocí a světla postupně láme v psychologický horor, v němž láska a přání vítězí pouze v duši dítěte a v toužebném přání diváka.

„Jsem velmi rád, že se jedná o komorní příběh o vztazích mezi lidmi. Už jsem nasycený akce, diskoték, podivných mladíků, blázinců, tenhle film je výjimečný v tom, že je to prostý snímek s ojedinělým příběhem,“ řekl na tiskové konferenci k filmu novinářům představitel hlavní mužské role – otce Aloise – Karel Roden. „Je to velmi dramatický příběh a tak jsem jako herec nemusel vařit z vody. Je to tam,“ uvádí pak v tiskové informaci.

Kvalitní příběh vyzdvihla také Anna Geislerová, jenž si v něm, podle vlastních slov, zahrála téměř princeznovskou úlohu hodné maminky malého Lojzíka. Na plátně jim to jde moc hezky dohromady a ve skutečnosti prý jejich komunikace začala nevalně, neboť se všichni Radko Chromkovi – vynikajícímu a mimořádně přirozenému představiteli Lojzíka – snažili namluvit, že jeho nová maminka je hodná a má ji moc rád, ale on měl přece svou maminku. Nakonec si k němu Anna musela najít svoje cestičky a přišlo to samo.

„Neměl jsem zkušenosti, jak točit s malým chlapečkem, ale pak jsem se tím přestal trápit a bylo to v pohodě,“ vypráví o svých zkušenostech režisér Brabec, který z malého Radko Chromka dostal obdivuhodný výraz (chlapec byl prý obsazen za pět minut dvanáct, těsně před začátkem natáčení a už od prvního kontaktu byl výjimečný), vynikající jsou ovšem všichni herečtí představitelé – od křehké Anny Geislerové jako rusovlasé laskavé Marie, přes živočišnou a energickou Vilmu Cibulkovou v úloze Rózy (– „Jsem vděčná režiséru Brabcovi za to, jak mě naučil se dívat a jsem potěšená tím, jak se dá na plátno malovat.“), Lubomíra Kostelku jako Josefa, živelnou Vlastu Chramostovou coby Pepinu, Dianu Mórovou v roli tetičky a především Karla Rodena, který v úloze otce Aloise zúročil další velmi vděčnou hereckou příležitost.