Květy intimních nálad_V002_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Antonín Sova

Květy intimních nálad

Výňatek

Umělecký text

Luh

Slunce všude po krajině

rozchvělo svůj paprsk čistý,

jasná zeleň vtkaná v listy

v svitu je a polo v stíně.

Všude jasno po obloze,

dlouhá tráva klasy sklání,

v olších kdes jen v zadumání

na jedné čáp stojí noze.

Sekáč kosí v středu trávy

na rozlehlém luhu zticha,

tráva vůní divnou dýchá,

reflex vrhá zelenavý.

Stejnou práci máme, druhu,

jak mi dí ten obraz prostý;

tak já písní drobné skvosty

kosím v duše slunném luhu.

Výňatek

Neumělecký text

Květy intimních nálad, básně z let 1885–1891, vyšly knižně poprvé nákladem J. Otty v Praze roku 1891. Obsahovaly 50 básní rozdělených do tří oddílů: Z niv a pasek, Městské siluety, Balady duše.

Po druhé vyšla sbírka spolu se sbírkou Z mého kraje jako 3. svazek Spisů Antonína Sovy u Hejdy a Tučka v Praze roku 1910 s názvem Kniha prvního zaslíbení (1883–1891). Kromě Sovovy předmluvy byly do tohoto svazku zařazeny ještě První verše meditační (1883–1888) a výbor z Realistických slok (1886–1890). Květy intimních nálad byly v tomto vydání rozděleny do tří oddílů: Květy intimních nálad (1885–1891), Zpozdilé lásky (1885–1891), Balady duše a pozdější meditace (1885–1891).
Z původního počtu 50 básní rozrostly se tyto oddíly na celkový počet 65 básní, a to v novém uspořádání. Z prvního vydání byly vyřazeny básně V herně, Balada, Nejmodernější balada (v 3. vydání nazvaná Prohra), Já na něco si právě vzpomínal. Druhé vydání přineslo tedy 19 nových básní.

Po třetí vyšly Květy intimních nálad a sbírka Z mého kraje jako 12. svazek Díla Antonína Sovy
v Aventinu v Praze roku 1925. Sbírka druhá zůstala beze změn, zato Květy intimních nálad otiskl autor, vrátiv se v podstatě k prvotnímu uspořádání, rozdělené do tří původních oddílů vydání prvního. Počet jejich čísel se však zvýšil na 72. Nově přibyly básně: Na samotách, Píseň z pasek, Rozsévač, V předtuše jeseně, Cesta v jeseni, Na konci města, Píseň o neděli. Z básní otištěných
v prvním vydání, ale vyřazených ve vydání druhém, znovu se tu objevily básně Prohra (v 1. vydání pod názvem Nejmodernější balada), V herně, Balada, Já na něco si právě vzpomínal; vyřazeny pak byly čtyři básně, které mělo pouze vydání druhé: Jarní, Letní noc, Co má básník?, Osten vzpomínky. Toto vydání, v pořadí třetí a poslední za Sovova života, označil básník jako definitivní; textově se liší od obou vydání předešlých na nejednom místě, někdy podstatně (např. přibývají nové sloky, jinde je báseň krácena, původní strofy mají nové znění). Po čtvrté vyšly obě sbírky v přípravě Arna Nováka
s názvem Lyrické básně mladosti jako 7. svazek Spisů Antonína Sovy (Melantrich, Praha 1938). Přiřazeny k nim byly Realistické sloky, dále pak byly rozmnoženy „ze Sovovy pozůstalosti jednak o čísla Ohořelé jabloně a Doslovem k svým krajinám, jednak o nově nalezený oddíl Z básníkových prvotin, k jehož rukopisným číslům připojeno z časopisů několik básní, otiskovaných tam s jinošským pseudonymem Ilja Georgov“.