Labyrint světa a ráj srdce _V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jan Amos Komenský

Labyrint světa a ráj srdce

Výňatek

Umělecký text

Poutník uzdy a bryllí dostal

To já slyše, zhrozím se; a co sem to k hříchu1 za tovaryše dostal, sobě myslím. První onen (tak sobě to mysl má rozbírala) o jakés uzdě mluvil, tento se Mámením jmenuje, královnu svou Marností mi (ač neopatrným tuším vybleknutím) jmenoval: co pak to?

A když já tak mlče a sklopě oči jdu a nohami nechtivě jaksi pokračuji, Všezvěd: „Co, vrtochu,“ dí, „tušímť se nazpět chut dělá?“ A než já co odpovím, anť mi na krk uzdu jakous vhodí, jejíž udidla pojednou mi se do ust vklouzla; a on: „Nu, již mi povolně půjdeš,“ dí, „kams začal.“

I pohledím sobě na tu uzdu, a aj, sšitá byla z řemení Všetečnosti a udidla její byla z železa Urputnosti v předsevzetích, a porozuměl sem, že k prohlédání světa ne jako prvé dobrovolně půjdu, ale těkavostí a neukojitedlností mysli své násilně tažen budu.

Vtom druhý vůdce z druhého boku: „A já tobě tyto okuláry,“ dí, „daruji, skrze něž se na svět dívati budeš.“ I vstrčil mi brylle na nos, skrze něž já hledě, hned všecko před sebou jinak vidím. Měly zajisté tu moc (jakž sem potom mnohokrát zpruboval), že skrze ně hledícímu věc daleká blízká a blízká daleká; malá veliká a veliká malá; mrzutá2 krásná a krásná mrzutá; černá bílá a bílá černá etc. se zdála. I porozuměl sem, žeť sobě nezle Mámení říkati dá, když takové brylle dělati a lidem vstavovati umí.

Byly pak brylle ty, jakžsem potom vyrozuměl, z skla Domnění vykroužleny; a rámcové, v nichž byly ufasované, byli z rohu,3 jenž Zvyk slove.

Vstrčil mi je pak, na mé štěstí, křivě jaksi: takže mi plně na oči nedoléhaly, a já hlavy přizdvihna a zraku podnesa, čistě přirozeně na věc hleděti sem mohl. Čemuž sem rád byl a sám v sobě myslil: Ač ste mi usta sevřeli a oči zastřeli, věřím však svému Bohu, že mi rozumu a mysli nesvážete. Půjduť a podívám se, co pak ten svět jest, na nějž paní Marnost chce, aby se hledělo, avšak vlastníma očima aby se nehledělo.

Výňatek

Neumělecký text

Výstava měsíce: Za Komenským do Paříže

Pamatujete-li si z Komenského jen výrok ,škola hrou‘, pak máte skvělou příležitost dozvědět se o muži, který zahýbal českým i světovým školstvím, mnohem víc. Pro ty, kdo mají čas a peníze, je výstava v Paříži, spojená s jeho jménem, dobrou příležitostí k výletu do ciziny. Zoufat si však nemusejí ani ti, kterým čas i finance chybí, protože na podzim poputuje tato ojedinělá výstava do Čech.

Nejde ani tak o výstavu v pravém slova smyslu, spíš o interaktivní zvukově-vizuální expozici, kdy každý návštěvník dostane možnost aktivně se zapojit do hry na různé, zdaleka ne jenom hudební nástroje, jejichž instalaci doplňují obrazy Rut Kohnové.