10.NaZápadníFrontěKlid-E.M.Remarque

Vztah k vedlejším postavám:

• Muller – bývalý spolužák Pavla

• Kantorek bývalý třídní učitel

• Albert kropp- bývalý spolužák Pavla

• Leer - nejzkušenější z Paulových spolužáků; nosí plnovous a libuje si v děvčatech
  Tjaden, Müller, Detering - další Paulovi spolužáci

Jazykové prostředky : Příběh graduje a v knize se postupně zvyšuje napětí.

Autor využívá spisovnou češtinu a vojenský slang, v dialozích vojáků se objevuje hovorový jazyk či archaismy. Použitím vulgárních výrazů zvyšuje napětí v příběhu.

• archaická vazba bude jich po cestě potřebovat ¨

• výčet páchne tam jako vždy karbolem, hnisem a potem

• nespisovné slovo baráku, saniťák

• vulgarismus držel hubu

• zdrobnělina Frantíku, jaklíčiko

• vojenský slang lazaret, sál, svrchnice

• nářečí- musili

• zastaralá slova-fysika

• hovorová slova- dyť

• rčení- cítím to v kostech

Umělecké prostředky :

• přirovnání jako vždy, tlustý jako křeček v zimě

• epiteton slabým úsměvem radosti a bezmocným rozčilením, „Šedivá roztékající se země.“; „Cvičné hubování.“

• eufemismus Kemmerich už z toho sálu nevyjde

• personifikace- vítr si hraje, „Neduživý lesk nás přijímá.“; „Vedro nehnutě spočívá na prostranství.“

• Metafora: „To je tím, že člověk sám o sobě je především bestie, a teprve navrchu, jako u chleba se sádlem, je přimáznutá trocha slušnosti.“

Veršovaná výstavba : nejedná se o poezii, a tak nemůžeme určit veršovou výstavbu

Téma : mladí muži narukovali do 1. sv války, trápí se

Lidská solidarita

Obětavost v mezních situacích a válečné přátelství na život a na smrt

zobrazuje zoufalství vojáků a jistou ztrátu lidskosti – jedinou starostí vojáků je spát, jíst a přežít za jakoukoliv cenu
kniha vypráví o ztrátě iluzí, o rozčarování

Motiv: Vlastní zkušenost autora s hrůzami, válka, přátelství, smrt

Hlavní myšlenka : Ukázat realitu války, utrpení a bídu, ale zároveň silné přátelské vztahy

Děj:

Hlavní hrdina a zároveň vypravěč Pavel Bäumer podlehne spolu s několika dalšími spolužáky (Kropp, Tjaden, Müller, Wolf, Kemmerich aj.) vlasteneckému nadšení svého profesora tělocviku Kantorka a přihlásí se jako dobrovolník na frontu. Počáteční nadšení se ale brzy vytratí. Pavel se svými kamarády nejprve prochází tvrdou průpravou a terorem. Desetitýdenní výcvik pod vedením velitele Himmelstosse je plný šikanování. Po výcviku odjíždí na frontu.
První boje na frontě všem otevřou oči a ukážou válku v pravém světle (plynové útoky, bombardování, budování zákopů, utrpení raněných, smrt přátel, krvavé boje muže proti muži aj.). Vojáci žijí v neustálých obavách o život, trpí hladem, zimou, jsou špinaví, zavšivení. Téměř polovina roty byla již zabita - vojáci, kteří přežijí, dostávají dvojité příděly jídla a tabáku. Stavy vojáků jsou doplňovány velmi mladými chlapci bez výcviku. Pavel postupně ztratí všechny kamarády.
Velkou oporou pro dvacetileté vojáky je velitel roty Stanislav Katczinsky, s nímž se Pavel spřátelil. Po dovolené, ze které se Pavel vrací znechucen (matka umírala na rakovinu, s ostatními lidmi nedokázal nalézt společnou řeč), se dostává zpět na frontu. Uprostřed bitevního pole se najednou ocitne sám zblízka v boji muže proti muži. Smrtelně zraní francouzského vojáka, poté mu ováže ránu a snaží se mu ulehčit umírání. Velkým otřesem je pro Pavla smrt Katczinského. Zraněného se ho snažil s vypětím všech sil odnést z bojiště do bezpečí. Cestou byl však Katczinsky zasažen střepinou a zemřel.
Na podzim 1918 zůstává Pavel poslední naživu ze sedmi spolužáků. Cítí se vnitřně prázdný a velmi unavený. Ke zprávám o příměří je netečný, nevěděl již, zda si vůbec přeje mír. Pavel si je jistý, že se už nedokáže zapojit do normálního života - byl poznamenán roky prožitými na frontě.
Pavel zemřel v září 1918, paradoxně v den, kdy vrchní velitelství podává zprávu, že je na západní frontě klid a neděje se nic nového.