16. Jaroslav Seifert, Maminka

- 1968 vystoupil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy

- právě pro své postoje patřil mezi autory, kteří po nástupu normalizace upadli v nemilost nového režimu a byli nuceni se stáhnout

- novou tvorbu směl zveřejňovat až na konci 70. let, ale byl velmi oblíbený a režim se s ním snažil dohodnout

- vydáme knihy x nebudeš veřejně vystupovat – to nedodržoval – Charta 77

- v tomto období díla vychází v samizdatu

- Nobelovu cenu za něj přebírala dcera – špatný zdravotní stav

- tehdejší režim se o ceně ani nezmínil, ale nakonec tento fakt musel uznat a posléze podnikl pokusy si básníka přivlastnit

- 1986 umřel v nemocnici na Strahově, hrozilo, že pohřeb přeroste v protikomunistickou manifestaci a proto min. vnitra z pohřbu vyloučilo rodinu

Tvorba: ze začátku proletářská literatura (Wolker)

Město v slzách (1921)

Na vlnách TSF (1925) – poetismus, slova i vizuální obrazy

Poštovní holub (1929) – zde pomalu opouští avantgardní hravost a obrací se k intimnějším tématům jako je láska k ženám, matce a domovu, nostalgie

Válečné období, 1938 a Mnichovská dohoda:

Zhasněte světla (1938) – reakce na Mnichovskou dohodu

Vějíř Boženy Němcové (1940) – lidově vlastenecká poezie

Světlem oděná (1940) – protiokupační poezie, motivy domova, české krajiny a Prahy – jistota a útěcha

Kamenný most (1944) – romance o májové Praze

Přilba hlíny (1945) – dík osvoboditelům Rudé armádě a oslavuje Pražské povstání

Po 1945:

Píseň o Viktorce (1950) – Viktorka z Babičky, sbírka

Maminka (1954) – vzpomínky na dětství a na maminku

- pravidelný verš, tématika domova, dětství a lásky

- ocitá se ale v nemilosti režimu

60. léta:

Halleyova kometa (1967) – volný verš, existenciální motivy smrti a utrpení (byl nemocen)

70. – 80. léta a normalizace

Morový sloup (1968-1970) – vyšla v samizdatu, sbírka zakázaná, reakce na okupaci v 68

Býti básníkem (1983) – jeho poslední sbírka, rekapitulace života a loučení se – jeho život měl smysl, protože miloval a rozdával radost

• Literární a obecně kulturní kontext

Proletářská poezie:

Jiří Wolker (1900–1924)

- básník, prozaik, teoretik proletářského umění

- brzké úmrtí – symbol proletářské poezie

- od dětství měl tuberkulózu – příčina úmrtí

- Host do domu 1921 – po válce, kompenzace hrůz spjatých s válkou

Poetismus:

Vítězslav Nezval (1900-1958)

- český básník, spisovatel a spoluzakladatel poetismu

- vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec (titul propůjčovaný státem)

- člen KSČ 1924

- získal medaili Světové rady míru

- studoval na Právnické fakultě v Brně a na filozofické v Praze – nedokončil

- 1922 stal se členem uměleckého sdružení Devětsil = levicový umělecký svaz, 1920-30

- byl to svaz sociálně myslících umělců, navazují na avantgardu

- založili jej výtvarníci a literáti z gymnázia v Křemencově ulici