17.K.Čapek-bílá nemoc

dvorní rada Sigelius: prospěchář, těží z Galénova úspěchu, který vydává za vlastní panovačný, nekompromisní, povýšený, chladný, skeptický, rád poučuje ostatní, snaží se od Galéna vymámit recepturu léku

baron Krüg: voják tělem i duší, neunese nemoc a raději se zastřelí, vlastník továrny na zbraně, přítel Maršála, jeho syn a Maršálova dcera mají spolu vztah, umírněná verze Maršála.

Vedlejší postavy:

Otec a Matka – představitelé generace středního věku, dokud nemoc přímo nezasáhne matku, chovají se, jako by se jich netýkala; Otec – důvěra v média, nezájem o ostatní lidi, upřednostnění kariéry před rodinou

Dcera a Syn – představitelé mladé generace, nedochází jim, že jejich rodiče mohou být nakaženi a umřít, naopak říkají, že až ti starší vymřou, bude pro mladé více pracovních míst

Maršálova dcera Anetta

mladý Krüg – přítel Anetty

malomocní – obyčejní lidé nakažení bílou nemocí, ovladatelní, trpící, zoufalí

generál, ministr zdravotnictví

novináři, lékaři, zfanatizované davy, úřední pánové, asistenti kliniky, zahraniční profesoři,…

Jazykové prostředky : kterými lze lidi přinutit... nedořečenost

Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina? řečnická otázka

Umělecké prostředky : na mé cestě metafora

Aposiopese = náhlé ukončení věty (třeba i v prostředku), znázorněno třemi tečkami

autor používá i další jazyky – anglický, německý a francouzský, metafory, oslovení

Veršovaná výstavba: není

Téma : Varuje před nástupem nacismu v Německu. Motivem díla jsou témata jako: úpadek společnosti, bezmoc jedince a nesmyslnost fašismu a válek.
Hlavní myšlenka: Poukázání na nesmyslnost války a varování před hrozbou prosazujícího se fašizmu. Kontrast hodnot demokracie a diktatury.

Bílá nemoc – nemoc, která postihuje lidi středního věku, je nakažlivá a nevyléčitelná. Lék na tuto nemoc může přinést světu mír.

Děj:

Světem se šíří zhoubná nákaza, kterou nikdo neumí vyléčit – tzv. Čengova nemoc, veřejnosti známá pod názvem bílá nemoc. Lidem se nejdříve objeví na kůži bílé skvrny, poté začnou zapáchat, odpadávají jim kusy masa a za velkých bolestí se doslova rozkládají zaživa. Je podobná malomocenství (lepře) a postihuje lidi ve středním věku.

Na státní kliniku Lilienthalovu přichází dr. Galén a žádá dvorního radu Sigelia o místo v nemocnici, aby mohl zkusit léčit chudé pacienty svým novým lékem na bílou nemoc. Avšak Galén nechce prozradit recepturu léku, což Sigelia rozčiluje a považuje to za nekolegiální. Obrazy z prostředí kliniky jsou střídány scénami s obyčejnou rodinou a jejich rozhovory. Do kliniky přichází Maršál a kráčí přímo do místnosti s malomocnými. Média zahrnují Lilienthalovu kliniku velkým zájmem. Galén sděluje novinářům, že neprozradí recepturu léku, ani nebude léčit bohatší a vlivnější lidi, dokud nebudou podepsány mírové smlouvy a odvolány válečné konflikty. Sigelius vykáže Galéna z kliniky a Galén léčí soukromě. Galéna nikdo nechápe a všichni ho odsuzují, i přesto že jsou jeho úmysly čisté a správné. Baron Krüg také onemocní, v převleku za chuďase se vydá za Galénem, ale ten ho i přes naléhání a výhružky Maršála odmítne léčit a trvá na svých podmínkách nebo alespoň na zastavení výroby zbraní v Krügově továrně na zbraně. Krüg raději páchá sebevraždu, než aby zemřel na bílou nemoc.