Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




18 Balada-z-hadrů

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (14,58 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Balada z hadrů Autoři: Jiří Voskovec, Jan Werich 1. Česká literatura 20. stol. vzniklo v roce 1935, kdy Evropu ohrožoval nástup fašismu, lákalo do Osvobozeného divadla (v té době Spoutané divadlo) nadšené publikum. To tleskalo humoru hry i protagonistů souboru Voskovce a Wericha, stejně jako hudbě a písním Jaroslava Ježka. 2. 20. stol. 3.Jiří Voskovec (1905- 1981) je český herec a spisovatel neodlučitelně spjatý s osobností Jan Werich. Studoval střední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 společně s Werichem založili Osvobozené divadlo, které se definitivně změnilo po dvou letech v jevištní centrum českého klaunství, reagující na aktuální politické a společenské problémy. V roce 1935 Werich s Voskovcem Osvobozené divadlo načas opouštějí a začínají působit pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla. Od roku 1938 žil Voskovec převážně ve Spojených státech. Pouze v roce 1948 pobýval Československu a v letech 1948-1950 ve Francii. Literárně tvořil především s Werichem; sám napsal Klobouk ve křoví a hrál ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Jan Werich (1905-1980) původně studoval práva, pak se zabýval literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku Osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uváděl poetistické hry i ostré politické satiry. Léta 1939-1945 strávil v Americe, kam emigroval. Po návratu pracoval v divadle ABC a v Divadle satiry s Miroslavem Horníčkem. S Voskovcem spolupracovali také s hudebním skladatelem Jaroslavem Ježkem. Jan Werich ztělesnil hlavní role ve filmech Až přijde kocour, Císařův pekař a Pekařův císař. Je autorem Italských prázdnin a pohádek Fimfárum. lit. žánr: komedie 5. drama o 2 aktech a 13 obrazech, 1. akt začíná prologem 6. doba děje: 1455, místo: Paříž 7.Voskovec s Werichem si zahráli postavy Georgese a Jehana. Tyto postavy mají svou historickou úlohu v ději, ale vystupují i jako klauni, kteří svými postřehy ze současnosti jakoby vyplňovali přestávku v ději. Jejich vstupy jsou alegorické, reagují na tehdejší politickou situaci: nástup fašismu, nezaměstnanost, vzestup kapitalismu, velké třídní rozdíly. 8.Hra začíná v současnosti ve špinavém zákoutí předměstské cihelny, kde nocuje Kateřina, bývalá prostitutka, žebračka, nezaměstnaný, nezaměstnaná a student. Student přináší ukradnutou kost ze šunky a nabízí ji všem k jídlu. Do toho přichází hlídač, který je napomíná, aby se chovali tišeji, protože kdyby někdo zjistil, že je tam nechává nocovat, tak by z toho měl problém. V bídném postavení se studentovi vybavují verše Francois Villona, který ve svých básních nemilosrdně napadá prohnilou společnost, vzpírá se nespravedlnosti a poukazuje na úděl chudých lidí. Z nenadání se k nim připojuje nešťastný herec, který dostal výpověď, protože kvůli chudobě nemají lidé peníze na to, aby hodily do divadla. Ze svého zavazadla vytahuje staré kostýmy a půjčuje je ostatním, aby jim v noci nebyla zima. Náhle se zúčastnění ocitají o pět set let zpátky, v roce 1455 v době Francois Villona a začnou hrát divadlo hlídači. Purkmistr města touží po Villonově zničení, neboť jej nesmírně dráždí básníkovy provokativní písničky. Pomůže mu náhoda. Při jedné noční návštěvě ukradne lehká děva Kateřina pro svého milence Filipa purkmistrovi peníze a krádež svedou na Villona. Purkmistr vybíhá za domnělým zlodějem v nočním prádle na ulici. Tam jej však chytí ponocný Jehan a antoušek Georges, připoutají ho jako záletníka k pranýři. Villon poznal, že pravým lupičem je Filip a vydává se za ním. Ten se ho neúspěšně snaží zavraždit, hodí jej do Seiny. Básník se pak v horečce uchýlí ke Kateřině, ale ta se ho snaží všemožně zbavit. Když ji nazve běhnou, zařídí mu veřejný výprask. Později se Villon opět setkává s Filipem, dochází ke rvačce, při které je Filip nakonec probodnut vlastním nožem. Villon získal pověst zloděje a zabijáka, je tak vyobcován do společnosti lidské spodiny. Jeho největší vina spočívala v tom, že se narodil jako básník, jenž svou buřičskou řečí dokázal šlehat panstvo na nejcitlivější místa. Hra končí popravou Villona, hlídač náhle vykřikne, protože se bojí, že studenta, který Villona ztvárňoval opravdu zabili. Ostatní jej uklidňují a ukazují, že vše bylo jen na oko, a že jsou všichni v pořádku. Poté ještě rozebírají postavy, které hráli a shodli se, že i když Villon zabil člověka, tak nebyol vrahem, protože jednal v sebeobraně a byl obětí bohatých a mocných, kteří si přáli jeho smrt. Nakonec se navzájem vybízejí k tomu se spojit, aby společně dosáhli vyšších cílů. vyskytují se i francouzská slova (metiér= práce) i latinská (přísloví) 10.Divadelní adaptace: Hra měla premiéru v Praze veSpoutaném divadle dne 28. listopadu1935. Filmová adaptace: stejnojmená televizní instenace, režie Ján Roháč a Miroslav Zachata1960

Témata, do kterých materiál patří