18.-Ladislav-Fuks-Spalovač mrtvol

Děj

Karel Kopfrkingl pracuje v Pražském krematoriu. Svou práci miluje, je dokonce úplným fanatikem do spalování mrtvol. Rozumí si s lidmi, z počátku je velice laskavý a ochotný. Po práci se věnuje své rodině, kterou má velice rád (navštěvují panoptikum, chodí na procházky a na zmrzlinu, Lakmé pořídil obrázky, Zině koupil šaty a s Milim šel na box). Jeho známým je doktor Bettelheim, který je původem Žid (má ordinaci nad nimi v domě, pan Kopfrkingl k němu pravidelně chodí na kontoroly, protože má strach, aby se nenakazil nějakou nemocí, neboť pracuje s mrtvolami a navštěvuje nevěstinec). Pana Kopfrkingla navštěvuje jeho kamarád Willi, který je příslušníkem NSDAP. Willi je pevným zastánce nacistické ideologie a snaží se k tomu přesvědčit také pana Kopfrkingla. Tvrdí, že říšský pán myslí vše dobře, a že špatní jsou Židé. Karel zpočátku této ideologii nevěří, ale po zabrání Sudet ho Willi zaregistruje jako člena NSDAP a zmanipuluje ho natolik, že si Karel začíná uvědomovat svůj německý původ, a že jeho manželka Lakmé je napůl Židovka. Pro své členství ve straně musí dokázat, že patří mezi ně, proto se pod nátlakem Williho vydává do židovské synagogy převlečen za žebráka. Zde vidí jeho známé, například pana Bettelheima, Strausse a Rubensteina. Nakonec se z Karla stane udavač, stoupenec fašistické ideologie, vrah a zrádce. Vše si ospravedlňuje tím, že to dělá pro lidstvo a svým způsobem jim pomáhá. Pan Kopfrkingl je natolik zfanatizovaný, že svou vlastní ženu oběsí v koupelně u nich doma, nakonec její smrt nahlásí jako sebevraždu. Díky svým výkonům pro říši je povýšen na ředitele krematoria. Jelikož teď zastává vysokou říšskou funkci, tak se musí zbavit i svých dětí, které nejsou čisté árijské rasy. Miliho umlátí v krematoriu železnou tyčí a spálí ho v rakvi spolu s mrtvým německým důstojníkem. Celou dobu si myslí, že smrt je jediná a správná cesta, jak se očistit. Zinu se mu nepodaří zabít, protože v té době už se z něho stává blázen, myslí si, že spasí svět, a že je Budha (ovlivněno jeho nejoblíbenější knihou o Tibetu, kterou byl doslova fascinován). Po válce je odvezen do psychiatrické léčebny v Německu.

Vlastní názor

Kniha se mi líbila, ale četla se docela pomalu a trvalo mi velmi dlouho, než jsem se prokousala úvodem. Přijde mi, že se knížka rozvíjela hrozně pomalu a začátek mě nebavil, poté byl naopak děj velmi rychlý a události šly rychle za sebou. Knížka perfektně ukazuje, jak doba a situace v zemi dokáží ovlivnit mínění lidí, kterým jde pouze o svůj prospěch. Nezáleží jim už na ostatních, své bývalé přátele bez problému udávají a dokáží se dokonce zbavit vlastní rodiny. Myslím si, že je zde reálně zachycena změna názorů zbabělých lidí.