19.-Ota-Pavel-Zlati úhoři

Vyprávěcí způsoby

• Nepřímá a přímá řeč

Typy promluv

• Dialogy mezi hlavními postavami, pásmo autora

Veršová výstavba

• (týká se pouze poezie)

III. část

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

• Použita spisovná i hovorová čeština, nalézáme rovněž vulgarismy, slang i cizí slova

• Občasný výskyt zdrobnělin, metafor

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

• (podle textu)

IV. část

Kontext autorovy tvorby

• Ota Pavel

Literární / obecně kulturní kontext

Děj

Doba předválečná se objevuje v první části díla a Ota, tehdy šestiletý, jí vnímá svýma dětskýma očima.

Černá štika

Povídka poeticky vypráví o obrovské štice, který prý občas připlouvá právě do oblasti, kde sourozenci Pavlovy společně rybaří. Jednou se jim podařilo štiku spatřit, ovšem nepodařilo se jim jí ulovit ani chytit.

Moje první ryba

Z malého Oty se stává skutečný rybář. V této povídce autor vzpomíná na chvíle, kdy objevoval krásu z úlovků ryb, láska, s jakou vzpomíná je velmi krásná a neobyčejná. Nejvyhlášenější rybář v okolí Karel Prošek stojí u zrodu jeho vlastního rybaření. Vyrábí totiž Otovi první prut, který je obyčejný. Na něj právě Ota chytá svůj první úlovek a to okouna.

Druhá část knihy je z doby okupace.

Kapři pro Wehrmacht

Nacisti zabrali všechno, dokonce i rybník, který kdysi tatínek Oty Pavla koupil. Otci přichází rozkaz, který ho povolává do transportu. Noc před transportem však tatínek jde a ryby tajně nachytá, tudíž nacistům nic nezůstalo, jeho kapříky tak nikdo nedostane.

Smrt krásných srnců

Název povídky je odvozený od lovu, který provozoval Karel Prošek na srnce. Jeho nejbližším sluhou byl vlčák Holan, on byl ten, kdo uměl srazit vaz srnci. Otovi bratři dostali povolávací rozkaz do koncentračního tábora. Tatínek se proto rozhodl, že Otovi a mamince musí zajistit v této nelehké době jídlo. Půjčuje si od Karla Proška vlčáka Holana a chystá se ulovit nějakého srnce. Lov se podařil, srnec byl zraněn, avšak dostává se do rukou někomu jinému. Tatínek spolu s Karlem Proškem musejí být rafinovaní a získat zraněného srnce zpátky.

Třetí část pojednává o osudech rodiny, a to krátce po válce

Lov bolena dravého

Rodina Oty Pavla si pořizuje chatu, aby byla v co nejužším kontaktu s přírodou, vodou, a hlavně s jejich milovaným koníčkem, s rybařením. Ota dospívá, objevují se u něj jiné zájmy, a tak pravidelné výjezdy na chatu moc nebere a začínají ho nudit. Na přehradě se objevují jednoho dne boleni a Ota se rozhodl počkat si na ně a políčit na ně. Během několika týdnů prázdnin jich chytil dost, dvanáct z třinácti. Toho posledního Ota ne a ne chytit, bolena chytil až Josef Bican, slavný fotbalista, který ze dne na den přišel. Ota si ze zubů bolen, které chytit nechává udělat řetěz. Spojuje mu je zlatník stříbrem a navléká na zlatý řetěz.