20. A. Franková - Deník Anny Frankové

V červenci roku 1942 dostala Margot Franková předvolání od Ústředny pro židovské vystěhovalectví, podle kterého měla být přesídlena do pracovního tábora. Otec Anny proto vymyslel plán- celá rodina se měla schovat do místnosti nad a za prostory Ottovy firmy jménem Opekta, která se nacházela v centru Amsterdamu. Popisuje cestu do zadního traktu, kdy nesměli mít kufry, oblečení měli navlečené v několika vrstvách na sobě a ostatní majetek se sem nosil postupně už před jejich schováním. K nim se podle plánu přidala ještě jedna židovská rodina van Pelsových (van Daanovi) a o něco později Fritz Pfeffe (v knize Albert Dussel). Skrývali se téměř dva roky v malých prostorech a kontakt s okolním světem měli pouze díky malému rádiu a dobrým zaměstnancům Ottovy firmy (Miep, Bep, Kleiman, Kugler), kteří jim obstarávali potraviny, knihy a nejpotřebnější věci. Anna Franková líčí ve svém deníku dvouleté soužití osmi lidí, jejich různé povahy, jejich schopnost či neschopnost přizpůsobit se ve stísněných podmínkách ostatním, jejich prožívání války, své citové vzplanutí k 17letému Peterovi van Pelsovi, odcizení se vlastní matce, respekt vůči otci a hledání cesty ke své sestře. Deník Anny Frankové končí posledním zápisem dne 1. srpna 1944, 4. srpna 1944 vpadlo do zadního traktu gestapo a zatklo všechny ukrývající se, včetně jejich ochránců Kleimana a Kuglera a odvezli je do koncentračních táborů. Přežil pouze otec, Anna i Margot zemřely v koncentračním táboru Bergen-Belsen na tyfus dva měsíce před osvobozením Holandska. Přesné datum jejich smrti není známo, ale mělo by být někdy během března 1945. Annin deník objevila ještě v den jejich zatčení Miep a Bep. Obracela se v něm často k holandskému národu, byla vděčná této zemi, že ji přijala. Proto ji Holandané vydávají za svoji hrdinku.

-deník je psán v ich formě; kniha není členěna do kapitol, deník není psán den za dnem

-v minulosti se často spekulovalo, zda knihu opravdu napsala 13letá dívka, podle odborníků není možné, aby tak mladé děvče mělo tak vyspělé myšlení, názory a postoje, nakonec byla ale autentičnost potvrzena

-kniha byla přeložena do mnoha jazyků; po bibli je druhou nejpřekládanější nebeletrickou knihou

-dílo jedinečné svou autenticitou

-z domu na Prinsengrachtu a především ze zadního traktu je vytvořeno muzeum

-zfilmováno

-Anna začala deník přepisovat a upravovat poté, co v rádiu slyšela zprávy, že autentické záznamy a deníky budou důležité při rekonstrukci života v období druhé světové války; používala pseudonymy

-deník v upravené podobě vydal Otto Frank, který jako jediný přežil, v 90. letech vyšla plná verze bez cenzurovaných částí

-finální kniha je smíchaná texty z původního a přepisovaného deníku (pro přepisovaný vymyslela Anna fiktivní jména van Daanů a pana Dussela, pro sebe měla také vymyšlené jiné jméno, otec však při vydání ponechal její vlastní)