7. Karel Hynek Mácha, Máj

Jarmila – svedená dívka, Viléma miluje a čeká na jeho návrat

Hynek – poutník, autobiografické prvky s Máchou, zamyšlený, depresivní, s Vilémem se ztotožňuje

• Jazykové prostředky a jejich funkce

- spisovný, složitý jazyk, poetismy, archaismy, věty zvolací (bez konce láska je!)

• Tropy a figury a jejich funkce

Metafory (bledá tvář luny), oxymóron, básnické přívlastky, kontrasty (život/smrt), kombinace barev (růžové nebe), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), inverze (jak holoubátko sněhobílé – obrácení má být sněhobílé poupátko), gradace (blíže a blíže), kakofonie, eufonie, epizeuxis (opakování slova krátce za sebou), apostrofa (Hynku, Viléme, Jarmilo! ach zemi krásnou, zemi milovanou), přirovnání (co slzy lásky)

- je jich zde hodně, ale přirozeně do máje zapadají, nejsou nucené

• Kontext autorovy doby

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

- byl český básník a prozaik, zakladatel moderní české poezie, představitel romantismu

- typický romantik, byl velmi výstřední, budil rozruch

- umřel mladý – 26 let

- hrál v Kajetánském divadle

- partnerkou, snoubenkou a matkou syna byla Eleonora Šomková – Lori

- charakter jejich vztahu nastiňuje jeho intimní deník, dělal jí žárlivé scény

- přátelil se s Josefem Kajetánem Tylem

- tvorba je charakteristická autobiografickými prvky

- z počátku psal německy, od 1830 česky

- rád cestoval – Večer na Bezdězu, - povídka

- jeho inspirací byly jeho lásky – Márinka

- Cikáni – symbol svobody, soužití s přírodou, nespoutanost, láska

- Kat – román, plánoval, že to bude jeho životní dílo, ale nedokončil

• Literární a obecně kulturní kontext

dělí se na 4 etapy:

1. fáze, „obranná“: 80. léta 18. st. − 1805, J. Dobrovský

- převládá klasicismus, utvářejí se základy obrozenské literatury

2. fáze: 1806−1830, J. Jungmann, Fr. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, V. K. Klicpera, J. N. Štěpánek, F. L.Čelakovský

- doba napoleonských válek, vytváří se jazykový program, v literatuře se uplatňuje preromantismus

3. fáze: 1830−1848, J. K. Tyl, K. H. Mácha, K. J. Erben

- doba mezi revolucemi, literatura se sbližuje se životem, proniká romantismus

4. fáze: 1848 − 50. léta, K. H. Borovský, B. Němcová

- demokratická orientace literatury, směřování k realismu

Karel Jaromír Erben (1811–1870)

- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla), vydavatel

staročeských literárních památek, překladatel, novinář (navázal na Čelakovského)

- narodil se 7. 11. 1811 v Miletíně (v Podkrkonoší) do řemeslnické a písmácké rodiny

- studoval práva a filozofii, seznámil se s Fr. Palackým, s nímž pak spolupracoval

- znal se i s Karlem Hynkem Máchou

- redigoval Pražské noviny (1848−1849) a v roce 1851 se stal archivářem Prahy

- oženil se s Barborou Mečířovou a v letech 1844 a 1846 se mu narodily dcery Blažena a Ladislava