7) Klasicismus, osvícenství, preromantismus

KLASICISMUS

(2. pol. 17. st. – konec 18. st.)

• Z latinského CLASSICUS = zrozený, vynikající

• vznikl ve Francii za vlády Ludvíka XIV.

• Klasicismus vychází z RACIONALISMU – filozofický směr, který považuje za jediný zdroj poznání rozum

• v popředí zájmu je panovník s neomezenou mocí

• lidé se řídí rozumem => vzestup zájmu o vědy

• V literatuře se objevují dva směry: 1) vysoká – popisuje život vyšších urozených vrstev a oblíbené žánry jsou: óda, epos, tragédi

2) nízká – o životě neurozených obyvatel, oblíbené žánry: komedie, satira, fraška, bajka.

V literatuře převažuje rozum nad city. Základem je střídmost a kázeň. Objevují se antické motivy, dochází k rozvoji dramatu – zásada tří jednot – jednota místa, času i děje

V poezii vznikají nejčastěji básně popisné, v próze úvahy a eseje. V době klasicismu byly populární tzv. literární salónky ve kterých se diskutovalo o umění.

V architektuře se kladl důraz na přesnost, souměrnost, prosté linie, budovy měli geometrický půdorys (francouzský park).

V hudbě: - W.A.Mosart

- Ludvík van Beethoven

Žánry:

a) Poetika: Nicolas Boileam (boaló)

dílo: Umění básnické – jasně definoval principy, jak se tvoří literární dílo

b) Tragédie: PIERRE CORNEILLE – francouzský dramatik, tvůrce moderní tragédie, pro jeho postavy je rozhodující hrdinství, vlastenectví, smysl pro povinnost a čest.

• Cid – tragédie za španělských dějin, jde o konflikt láska kontra čest a spravedlnost, hl. postavy Rodrigo Chimena; Rodrigo zabije Chimenina otce. Rodová čest velí, aby si ho Chimena nevzala; Rodrigo odchází do vyhnanství a bojuje proti maurům.

JEAN RACINE – základy psychologické tragédie, náměty čerpá s antických dějin

• ústředními postavami jsou většinou ženy, středem jejich zájmu bývají osudové lidské vášně, které své nositele vrhají do skázy

• Faidra – tragédie, antický námět

- zobrazení síly vášně a její důsledky; o ženě, která miluje svého nevlastního syna Polita; otec nakonec vyžene syna do vyhnanství a Faidra se otráví

b) Komedie: - vycházejí s antické komedie, navazují na lidové a pololidové hry a častý námět každodenní život

MOLIÈRE – vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin;

- herec, dramatik, režisér, ředitel divadelní společnosti se kterou cestoval 13 let po Francii, později se stal ředitelem královského divadla v Paříži, kde byl velmi oblíbený, ale měl i řadu nepřátel z řad církve a šlechty, zemřel na jevišti při jedné ze svých her.

- představitel komedie de l‘ arte = komedie, ve kterých kostýmy a chování určuje charakteristiku postav

Napsal 32 divadelních her.

• náměty: antika, italská komedie, cizí předlohy

• Don Juan neboli Kamenná hostina – komedie, dobové neřesti a chyby šlechty

• Misantrop – komedie ( nepřítel lidu ); -proti falši, strojenosti, pokrytectví a přetvářce vysoké spol.

• Lakomec – komedie insp. Plautovým Zlatým hrncem

• Harpagon je ochoten pro peníze udělat všechno, přesto že je bohatý omezuje své děti. Tyranizuje služebnictvo, aby nepřišel o část svého majetku nutí dceru ke sňatku s bohatým starcem a synovi pokouší obloudit snoubenku. Jeho syn se spojí se sluhou a ukradnou mu skříňku s penězi. Harpagon je ochoten za její vrácení udělat cokoli.

• Zdravý, nemocný – komedie, která kritizuje šarlatánství lékařů

• Chudák manžel – komedie o oklamaném manželovi

• Don Juan

• Tartuffe (Podvodník) – veršovaná komedie, dvakrát ji přepracoval, je namířena proti církvi a absolutismu. Tartuffe se vetře do přízně měšťana Organa, získává jeho přízeň a využívá i celou jeho rodinu. Orgon na něho přepíše celý svůj majetek a chce za něj provdat svou dceru. Až zásah krále zabrání zničení celé rodiny.