(7)Tyl - Strakonický dudák

Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák

Doba: Realismus (jako Borovský)

• hra vznikala v předrevolučním roce 1847

• premiéra ve Strahovském divadle

• skvěle přijata chudšími lidmi i buržoazií – kladně ji ohodnotil např. KH Borovský

J. K. Tyl

• pracoval v redakci novin, jako účetní a ve volném čase překládal a později psal hry

• založil Kajetánské divadlo na Malé straně, v r. 1846 odešel do Strahovského divadla, kde působil jako dramatik a měl na starosti české hry – vrchol jeho kariéry

• aktivní politik

• žil se dvěma sestrami – měl 7 dětí

• tvořil historické hry, hry ze života Pražanů, báchorky, prózu, povídky

Další autoři:

KH Mácha – Máj

Karel Sabina

Postavy:

Švanda - chudý dudák, nezkušený, touží po penězích, aby mohl získat Dorotku, dobrosrdečný, cílevědomě a bez přemýšlení jde do světa, ve světě zpychne, poté ale je z něj zase pracovitý člověk.

Dorotka - věrná, miluje Švandu, obětavá, odvážnáKalafuna - přítel Švandy, pomáhá Dorotce najít Švandu, stačí mu domácí štěstí, nepotřebuje do světaRosava - lesní panna, matka Švandy, milující, ochotnáVocilka - pokrytec, podvodník, jde mu jen o zisk, představuje odklonění od českého životaZulika - princezna, povýšenáTrnka - otec Dorotky, nechce ji provdat za Švandu, protože nemá peníze

Děj

Dudák Švanda je velmi zamilovaný do Dorotky. Jenže její otec hajný Trnka jejich svatbě nepřeje, neshledává Švandu pro svou dceru dostatečně bohatým. Proto, když se dudák dozvěděl, jak lze ve světě zbohatnout, neváhal, rozloučil se se svou milou a vydal se do neznámých krajin. V lese na něj padl sen a poté se u něj zjevila jeho mrtvá matka Rosava v podobě víly. Chtěla svého syna ukázat svým družkám, které jeho dudám daly kouzelnou moc. Lesana, královna víl, dovolí Rosavě, aby svého syna na cestách doprovázela. Švanda má se začarovanými dudy veliký úspěch, proto se k němu vlísá Vocilka, jenž v tom vidí zisk jen pro sebe. Zařídí, aby se dudák pokusil rozesmát princeznu Zuliku. To se podaří a princezna Švandu žádá o sňatek. Statečná Dorotka s Kalafunou (přítel Švandy), kteří se dudáka vydali hledat, proniknou až na hrad a chtějí sňatku zabránit. Jenže Vocilka Švandu ovlivňuje, chce, aby si princeznu vzal jen kvůli penězům, a navíc králi napovídá, že Dorotka s Kalafunou jsou blázni. Proto jsou odvedeni, přičemž se jich dudák ani nezastane, zaslepen princeznou a bohatstvím. Zulika má však snoubence Alamira, který si tohle všechno nenechá líbit a Švandu uvrhne do vězení. Tam se dudákovi zjeví Rosava, řekne mu, že je jeho matkou a pomůže mu z vězení ven, ale Lesana ji za to, že vyjevila své tajemství, uvrhne mezi divé ženy a musí tam zůstat tak dlouho, dokud ji nevysvobodí prostá láska dívky k Švandovi. Když se dudák vrací do své vesnice, smiřuje se se svým kamarádem Kalafunou, který se mezitím vrátil domů ke své milované rodině, ale Dorotka ho odmítá. To Švandu utvrdí v jeho hýření, ovšem hrozí mu nebezpečí. O půlnoci má hrát hodům divých žen. Jeho matka proto prosí Dorotku, aby mu pomohla. Ta Rosavu poslechne a vytrhne polomrtvého utančeného Švandu z kola polednic. A zatímco Vocilka krade dudy, co už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí. Nakonec tedy vše dobře dopadlo.