8.-K.-J.-Erben-Kytice

III. část

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

• dějová zkratka, zkratka v popisech přírody

• úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné (použití citoslovců místo sloves)

• dokonalá zvukomalba (př. na topole podle skal, zelený mužík zatleskal)

• běžná slova (ne složitá) – strohý jazyk, časté metafory

• naléhavost a mystičnost – pravidelná rytmizace a rýmování

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

• (podle textu)

• (př. Kde's má Dorničko! Kde jsi? Kde Jsi? / Kde's má roztomilá? – anafora (Zlatý kolovrat), Mateřídouško vlasti naší milé, ... – apostrofa (Maria, panno přemocná), Již na něm roste trávníček. – eufemismus, Co to máš na té tkaničce, / na krku na té tkaničce? – epifora, Mlč synáčku, mlč, mlč hochu – epizuexis + zvukomalba, přirovnání, metafory, epiteta, personifikace)

IV. část

Kontext autorovy tvorby

• K. J. Erben

• český historik, právník, archivář, spisovatel, básník

• sběratel českých lidových písní a pohádek

• narodil se v Podkrkonoší

• studoval práva a filozofii, seznámil se s Františkem Palackým, s nímž pak spolupracoval

• redigoval Pražské noviny (1848-1849)

• oženil se s Barborou Mečířovou – dcery Blažena a Ladislava

• těžká rána – úmrtí jeho manželky

• o rok později se rozhodl, že se znovu ožení – s Žofií Mastnou

• bolest nad ztrátou dvou dětí z druhého manželství – Vladimíra a Marie

• vydával díla staré české literatury, např. Sebrané spisy české od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – Nestorův letopis ruský, Slovo o pluku Igorově

• hrdinové se nebouří proti trestu a nestojí proti společnosti – trest je pro ně samozřejmým po každém provinění – hrdinové K. H. Máchy viní za všechnu špatnost jedince společnost

• pohádky jsou zbaveny skoro vesměs místní a časové určenosti – tím se liší od pohádek B. Němcové

• Další díla:

  • Próza:

    • Pohádky: (jeho pohádky jsou sirové, neupravené, tvrdší než od Němcové)

      • Prostonárodní české písně, říkadla a pohádky – sbíral pohádky a vytvořil pro ně tento soubor pohádek.

      • Rozum a štěstí – o tom, jak se potkal rozum se štěstím. Vsadili se, kdo je důležitější, rozum sestoupil do vesnického synka. Říká, že se rozum vyhýbá štěstí.

      • Nedokončený soubor českých pohádek – př. Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda

    • Písně národní v Čechách

Literární / obecně kulturní kontext

• Romantismus

• vznikl v Anglii na počátku 19. stol., rozšířil se do celé Evropy

• někde přetrval celou polovinu 19. stol.

• navazuje na tendence preromantismu

• není jen umělecký styl, ale životní pocit, postoj člověka

• nový způsob pohledu na svět – silně subjektivní a individualistický

• požaduje se tvůrčí svoboda, nezávislost, touha po harmonii s přírodou

• inspirace – gotika pro svou tajuplnost

• podstatou je člověk individualista ⇒ osamocený člověk; člověk uzavřený okolnímu světu

• důraz na city a fantazii

• protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává)

• hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti

• pocit osamění, odcizenosti, skepse

• obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality

• časté téma: nešťastná láska

• hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost

• U nás: se objevuje romantismus až ve 30. letech 19. století. Šíří se v okamžiku, kdy se ČR dostává do slepé uličky. Autoři se především věnují vlastenectví a Slovanské vzájemnosti, také folklóru. (panslavisté – př. Kollár, austroslavisté – př. Palacký)