A.S.Puškin-Evžen-Oněgin

Lyricko – epické dílo, spíše epika

Veršovaný román

Téma: Nadčasové, nenaplněná láska Evžena a Taťány. Odehrávající se na pozadí rozporuplného prostředí ruské společenské smetánky 19. století. Znechuceni zbytečností, problémy lásky, pohrdání společnosti, které je důsledkem Oněginovy ztracenosti, jeho vysoká očekávání. Téma lidské osamělosti. Příběh člověka, jenž je obětí sebe sama.

Motivy: motiv poutníka, neopětovaná láska a zrazené přátelství, touha po skutečném životě na venkově, touha po klidu

Konflikt: jedinečnost X uniformita, ideály X rezignace, konflikt se světem, bouří se proti společnosti, láska X samota

Prostředí: počátek 19. století na ruském venkově

Postavy:

Evžen Oněgin – znuděný mladý šlechtic, lehkovážný, připadá si zbytečný, společenský, vzdělaný, během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem, po zločinu, který spáchá je nešťastný

Taťána – romantická citlivá dívka, upřímná, důvěřivá, uzavřená, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, zamiluje se na celý život

Lenskij – mladý básník, snílek, žárlivec, vášnivý a romantický

Olga – mladší sestra Taťány, společenská, koketa, veselá, energická

Vypravěč: autor je subjektivním vypravěčem

Řeč: román je psán v er-formě, vypravěč se výrazně zapojuje do děje, přímá řeč je používaná v dialozích postav

Jazykové prostředky: Jazyk je spisovný se spoustou vložených francouzských slov a řadou básnických prostředků. Autor hodně pracuje s kontrasty: město X vesnice, Taťána X Olga, Taťána X Oněgin. Vypravěčem je autor a román je velmi subjektivní. Autor často vstupuje do děje a jako pozorovatel promlouvá ke čtenáři. Dlouhé popisy krajiny a dialogy.

Anafora: …tak dbalé na věrnost i čest, tak přesné v řeči očí, gest, tak postoupené vznešenosti, tak prosté sebemenších vin…

Řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?

Personifikace: …a z nich zima zas vykouzlila sníh

Často je využíváno zvukomalebnosti a přirovnání, text obsahuje i řadu cizích slov a výrazů (spleen = splín, belle Nina, Bordeauxské atd.)

Forma: 8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů, je psán tzv. „oněginskou strofou“: 14 osmislabičných nebo devítislabičných, pravidelně se opakujících veršů, pravidelný rým

Kompoziční postupy: chronologická, zrcadlová kompozice = Dílo nese nejen prvky romantismu, tzv. zrcadlová kompozice, obsahující velké množství kontrastů, ale i prvky realismu např. kritizování ruské společnosti, popisování města a vesnice.

Vztah dějových linií: řetězová linie, návaznost události

Význam díla: Oněgin je zde ukázkou zbytečného člověka, cynika s pokřiveným pohledem na svět, od kterého je odtržen. Jeho protikladem je citově založená a naivní Taťána (dokud se v Moskvě sama nestane chladnou, jakým se stal Oněgin v Petrohradě).